Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jeho tým totiž nehrál kvůli nezpůsobilé hrací ploše v Malešově ani v Nepoměřicích. Měl tak alespoň více času na zodpovězení následujících otázek.

Loni v létě jste byl jedním z iniciátorů možná trochu překvapivého tipu na nového kouče. Jak jste s odstupem času spokojený s angažováním trenéra Stanislava Daňka, který vás a také Marka Valentu a Radka Vavřinu označil za hlavní strůjce podzimní spanilé jízdy?

Bylo to poté, co jsme se jako „rada starších" o trenérovi bavili a shodli jsme se, že by to měl byt někdo, kdo fotbalu rozumí a hrál ho. Myslím, že jsme vsadili na dobrého koně. Jestli mě, Radka a Marka označil za strůjce hry, tak toho si cením, nicméně je to práce celého týmu.

Pod vedením nového kouče jste v podzimní části sezony odehrál společně s dalším matadorem v obraně Lubošem Hájkem maximální počet minut. Čím si to vysvětlujete, proč se tak stalo?

Beru fotbal jako součást svého života, která mě uspokojuje, a v této době si život bez fotbalu nedokážu představit. Snažím se proto nevynechat žádný zápas. A že mě trenér ani jednou nevystřídal? Zřejmě se mnou byl spokojen.

Stále zůstáváte věrný červenojanovický barvám, přestože by jiné celky jistě o vás stály, v minulosti třeba kutnohorská rezerva. Nepřemýšlel jste někdy, že byste změnil dres, například po sestupu ze třetí třídy?

Uvažoval jsem o tom, to se přiznám. Ale nakonec jsem se rozhodl zůstat věrný červenojanovickým barvám, a to i po nevydařené poslední sezoně ve třetí třídě.

Po první polovině mistrovské sezony 2012/2013 jste jako tým dali jasně najevo, že čtvrtá třída by pro vás měla být jen „přestupní stanicí". V čem však vidíte největší možnou komplikaci, aby tomu nebylo?

Komplikace si nemůžeme připouštět, chceme-li postoupit zpět do třetí třídy. Ale jsou tu týmy, které se můžou posílit hráči z áčka, a navíc bychom měli hrát doma jen čtyři jarní zápasy, což bude těžká zkouška. Nepříjemné jsou i dva odložené duely v Malešově a Nepoměřicích.

Hodně důležitá bývá zimní příprava. Jak na tom byly Červené Janovice? A jak se vám líbilo soustředění v Jablonci nad Nisou?

Trénovali jsme na umělé trávě na Sokoláku v Kutné Hoře, ale většina mladých kluků nestíhala, jelikož studují, některým to nedovolila práce a také bylo jeden čas dost hráčů nemocných. Soustředění bylo parádní, užili jsme si ho. Bohužel nás bylo poskrovnu, ale i tak jsme absolvovali tréninky s mladíky z ČAFC Praha. Spoluhráči, kteří v Jablonci nebyli, mohou jen závidět, protože my jsme si to opravdu užili do posledního dne. Bude-li možnost jet opět za rok na soustředění, budu rád, a kluci, co byli, tak určitě taky. Jen doufám, že už pojedeme ve větším počtu.

Vy sám se udržujete přes zimu v kondici také ve futsalovém týmu Kantor&Spol, kde jste rovněž oporou. Patří palubovka nebo i umělá tráva mezi vaše oblíbené povrchy? Jaká je podle vás hvězdná sestava složená z hráčů Club Deportivo futsalové ligy?

Kluci mě mezi sebe pozvali. Jestli jsem opora, na to by měli spíš odpovědět spoluhráči. Já sám si tak nepřipadám. Někdy to jde, jindy ne. Tak to ve sportu chodí. Jinak co se týká povrchu, nevadí mi palubovka ani umělka, ale zelený pažit je nejlepší. Futsalovou ligu hraje v biosce spousta dobrých hráčů, a proto určit jen nejlepší pětici považuji za vraždu. Na každý post je totiž spousta dobrých kandidátů, takže jmenovat nikoho nebudu, nechci někoho naštvat.

Je o vás známo, že se z postu stopera velmi rád vydáváte na „výlety" do soupeřovy šestnáctky, za což jste trenérem často kritizován, protože pak chybíte vzadu. Cítíte se tedy lépe jako obránce, nebo jako útočník?

Jsem rád na postu stopera. Vidím hru a můžu klukům v záloze a útoku pomoci, že jim křiknu záda. Výlety dopředu mě opravdu baví a kritika trenéra je tedy na místě. Měl bych zůstávat vzadu, ovšem někdy to není lehké. Když už zaútočím, tak musíme zakončit akci, abych se stačil vrátit. Ale už máme i zažité, že když se zapojím do ofenzívy, zaujme mé místo dočasně někdo jiný. Na hrotu útoku občas nastupuji v přátelských zápasech, beru to jako zpestření a užívám si to.

Když není zbytí, dokážete zastoupit také brankáře. Jakým způsobem jste postupně získal všechny tyto předpoklady?

Bylo to jednoduché. Když nedorazil gólman, tak tam někdo prostě musel a mně nevadilo získat nové zkušenosti. Kariéru brankáře však nechám jiným, pro mě to není.

Patříte mezi fotbalisty, kteří nemají druhou nohu jenom na opírání. Jak jste se k tomu vypracoval a jakou považujete za svoji silnější?

Byl to trenér Pavel Kruliš…

Dokončení odpovědi a pokračování rozhovoru najdete na klubovém webu červenojanovických fotbalistů -ZDE.