Dej sem rum, znělo chodbou na žlebském zámku při skládání kolednické zkoušky

Na nezájem veřejnosti si kastelán Tomáš Řehoř nemůže stěžovat. „Lidí je zde hodně, prohlídky točí po čtvrt hodině. Je nás tu sedm průvodců, já jdu právě dnes svoji druhou prohlídku," potvrdila průvodkyně Petra Havlová.

Ta se na hodinu ujímá svých „oveček", tedy nás turistů. Jde o pestrou škálu: jsou zde rodiny s dětmi, starší lidé i zamilované párečky.

Proč se vůbec slaví Velikonoce? První otázka, která padla v kapli. A jak jdou po sobě názvy velikonočních dnů 
v týdnu?

Červené pondělí a Modré úterý mi vypadlo z mysli, Škaredá středa zapomenout nelze. A proč škaredá? „Protože ten den se podávalo daňové přiznání," vykřikuje bodrý návštěvník a v kapli zaburácí salva smíchu. Začínám tušit, že prohlídka bude veselá.

 A ona opravdu je! Jak naši předci třeba obarvili vajíčka na modro, když neexistovaly nám známé Ovo barvy? „Přece z indiga," zní odpověď a i Petra Havlová stěží udržuje vážný obličej. Každopádně musím doma vyzkoušet, jestli červená řepa obarví vajíčka na červeno a zda odvar z kmínu skutečně barví do zelena!

Janek a mazance

V kuchyni stojíme s otevřenou pusou. „Janku, co děláš? Zase jsi nechal připálit mazanec!" rozčiluje se zde dozorčí nad chodem kuchyně. V kamnech praská oheň a regiment sedmi, osmi kuchtíků a kuchtiček přikládá, peče, motá jidáše a sází do trouby mazance. A že ty jsou opravdu dobré! Malým návštěvníkům se při ochutnávce dělají téměř boule za ušima.

Jak na kolednickou zkoušku?

Největší psina přichází na řadu v jedné z chodeb, kde koledník z dávných časů skládá svoji kolednickou zkoušku. A co taková zkouška obnáší? Třemi názvy pojmenovat pomlázku, uvést další dva předměty, které lze využít ke koledování (raději opravdu ten jalovec než vařečku), sepsání básničky…

A nakonec praxe! Která z odvážných žen se nechá vyplatit pomlázkou? „Dej sem rum!" volá koledník a návštěvníci slzí smíchy. Konečně vím, co si sbalit do „holčičího kufříku první pomoci". Nezapomenout polštářek na pozadí, placatici (samozřejmě s teplým čajem), vajíčka a mašličky různých barev. Jestlipak letos použiji žlutou mašličku? Ale nemůžu takhle dát koledníkovi najevo „Už se nevracej"!

Bude stříkat krev!

Pro mě osobně asi nejsilnější chvilka nastává ve chvíli, kdy se jeden ze šermířů přede mnou uklání a galantně mi políbí ruku.

Co na tom, že následně čelí útoku protivníka a já mám nakonec rozhodnout o jeho životě nebo smrti. „Raději pozor vážení, zde bude stříkat krev," dostalo se nám varování. Naštěstí na krev nedošlo. „Vždyť žádná krev nestříkala," stěžuje si malá holčička a tatínek ji rychle chlácholí.

Na závěr si užiji ještě pocit, že patřím mezi příslušníky šlechty. To když se mohu v zámeckém divadle usadit do první řady a vychutnat si malý koncert se zpěvem a hrou na flétnu.

Když se po necelé hodině ocitám na nádvoří, přijdu si jak krtek. Oči přivykly zámeckému příšeří. Odcházím s pocitem krásně stráveného odpoledne i mým tradičním suvenýrem: skládacím leporelem s obrázky zámku.