Nemohlo tomu být jinak ani letos, kdy hudební partička okolo Lou Fanánka Hagena dorazila v pátek do sálu Městského společenského domu. Tradicí v poslední době je i předkapela MZH, manažera Tří sester Mafuny. „Dá to práci se vždycky na pódiu odstřihnout od těch organizačních věcí,“ přiznal Mafuna, který je zodpovědný za koordinaci všech složek koncertu. Ten se svojí předkapelou zahájil, aby se vrátil ještě na směs největších hitů Františka Sahuly a ve své životní roli jako hrdina sesterské skladby Pijánofka. Diváků dorazilo opět několik stovek, i když méně než jiná léta a s rukama nad hlavami si zpívali už při intru Vlachova. Tradiční úvod koncertu AIDS a Věci divnej spád už přivedly fanoušky do varu, staré osvědčené pecky střídaly novější z poslední desky Lázničky i úplně nová Neházej pivo!, kterou Sestry natočily na malý výběr Z garáže. Výzva z titulu písně se několikrát objevila i na plátně, na němž se promítaly kromě aktuálních záběrů na kapelu i natočená videa. Přestávku pro Tři sestry vyplnila hudební vzpomínka na zesnulého Františka Sahulu sahající od Lidi házej kamení až po Lambádu, na něž plynule navázaly pro Sestry Sahulou napsané Sovy v mazutu už s kompletním souborem na jevišti. A pak zase další procházka hity DeDeRon, Venda, Ústav a tři mega na závěr – Mexiko, Život je takovej a Kovárna. To už měli všichni bez rozdílu pohlaví společně s Fanánkem sepjaté ruce do kosočtverce nad hlavou na spiklenecký společný pozdrav. Celý sál skandoval „ještě jednu, ještě jednu“ a dočkal se nejdříve dvou – Kovbojské a Zelené v níž Fanánek sice zpívá „ahoj, já jdu pryč,“ ale vrátil se ještě jednou – nejdříve zazněla sprostonárodní Fáma a pak definitivně poslední Modlitba pro partu s tradičním odchodem po jednom, kdy poslední hudební tóny toho večera patřily kytaristovi Zdenálovi. Následuje už jen koncert rukou zvukařů, bedňáků, barmanů a uklízečů, aby sál uvedli alespoň trochu do původního stavu. Tak zase za rok?

Zdeněk Hejduk