VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Z paběnických ochotníků by měl Stroupežnický radost

Paběnice/ Na představení Našich furiantů jsme se do Paběnic těšili. A po představení jsme odjížděli navýsost spokojeni. Zdánlivě tedy není o čem psát, vždyť to krásně ladí. Přesto musím upřesnit.

6.5.2008
SDÍLEJ:

Naši furianti v podání paběnických ochotníků.Foto: DENÍK/Ondřej Dvořák

Na toto divadlo jsme se těšili, protože máme rádi půvab ochotnických představení. Sna〜hu lidí, kteří obětují volný čas a pustí se společně do tak náročného díla. Máme rádi také obvyklou spoluúčast diváků, kteří v hercích stále vidí své sousedy či známé a jejich promluvy na jevišti dávají do nejrůznějších souvislostí. A ke kladům takových představení přičítáme i jistou roztomilou neohrabanost herců nebo naivní zpracování. Zkrátka: ochotnická před〜stavení mívají svoji atmosféru.

Z Paběnic jsme však odjížděli nejen spokojeni, ale také mile překvapeni. Něco se potvrdilo (o té atmosféře bude ještě řeč), ale o nějaké „ochotnické neohrabanosti“ bych si vůbec netroufl mluvit. Toto představení, které nastudoval divadelní soubor TJ Sokol Paběnice, mělo totiž velmi dobrou úroveň. Je až neuvěřitelné, jaké přesvědčivé divadlo v těchto skromných podmínkách vzniklo.

Herci svoje role neodříkávali, ale skutečně hráli. Diváci sice v okamžiku, kdy se na scéně objevil další známý, reagovali chvíli obvykle, tedy smíchem, ale vzápětí už zapomněli, že je to člověk ze vsi, a vnímali postavu. Nebylo nikoho, kdo by to ostatním kazil. Někteří herci byli dobří, někteří výborní. Důležité bylo, že fungovala ústřední dvojice furiantů Dubský – Bušek (Josef Vlach, Miroslav Zdeněk). Miroslav Zdeněk se na jevišti dokázal rozkročit se suverenitou, která připomínala Rudolfa Hrušínského.

Pochvalu si však zaslouží celý kolektiv. Stroupežnického hra je postavena na kolektivu, kolektivní duch sálal i z tohoto zpracování. Nelze všechny jme〜novat. Vždyť kromě mnoha dospělých hrál důležitou roli i soubor dětí.

Představení drželo velmi dob〜ře pohromadě, mělo spád a vůbec nenudilo. Velmi přesvědčivě působily i náročné konfliktní hospodské scény (zárodky rvaček se zvednutými židlemi v ruce apod.). Paběnické publikum nemusely trápit ani obvyklé ochotnické nedostatky jevištní mluvy. Herci mluvili nahlas a bylo jim dobře rozumět. Diváci tak mohli opět se zaujetím sledovat půtky, které se odehrávají na jihočeské vesnici ve druhé polovině 19. století a které gradují kolem volby obecního ponocného. Zásluhu na tom mají především režisérky: Věra Zdeňková a Dagmar Vlachová.

Představení bylo také vkusně doplněno hudebními výstupy a zpěvem.

Samozřejmě, Naši furianti v Paběnicích nebyli dokonalí. Ani nemohli být, vždyť to byla premiéra. Například určitým problémem bylo malé jeviště, které bylo pro tak početný soubor těsné. A jistě by se našly i další drobnosti.


Ale to nic nemění na tom, že se v této obci podařila skvělá věc. A to je v době, která vesnické kultuře moc nepřeje, kdy lidé hromadně jezdí do města za prací (a auty berou do školy i své děti), kdy se tak pro mnohé stává venkov jakousi noclehárnou, tedy v této době dát dohromady takové představení, to je čin přímo bohatýrský.

Je vidět, že Paběnice opravdu žijí – sportovně i kulturně. A tyto aktivity mají nepochybně také podporu obecního úřadu. Koneckonců starosta Václav Kunášek na jevišti nechyběl (v roli ševce Habršperka).

Ale skončeme u toho nejdůležitějšího. Bylo přímo hmatatelné, že tenhle večer byl především důležitou událostí. Projevem vesnické pospolitosti. Bylo příjemné se tísnit v paběnické sokolovně mezi třemi sty diváky. Cítit, že ti lidé jsou rádi, že tam jsou. A všechno to nebylo postavené na „levném“ efektu typu ohňostroje apod., ale na dlouhé a poctivé práci. Vždyť tohle představení připravovala parta nadšenců půl roku. Třikrát každý týden.

Asi nezapomenu tuto scénu. Když po konci opouštěly davy lidí budovu, aby se rozešli ke svým autům a do svých domovů, míjeli nejdříve herce, kteří druhými dveřmi z jeviště také vyšli na ulici. Zářili oprávněným pocitem spokojenosti i úlevy. Kdekdo jim gratuloval, vyslovoval uznání. Byla sice tma, ale to paběnické nebe v té chvíli zářilo.

Bylo by dobré, kdyby se podařilo toto představení ještě vícekrát realizovat. Například školy by měly na ně slyšet. Žáci i studenti by tak mohli poznat, že toto klasické dílo je aktuální dodnes.

A troufám si tvrdit, že by měl Ladislav Stroupežnický z Našich paběnických furiantů radost.

Druhou reprízu hry Naši furianti v podání paběnických ochotníků pořádá občanské sdružení Roháčův Sion v neděli 11. května od 13.30 hodin v kulturním domě v Chlístovicích.

Vladimír Císař

Místo události:
6.5.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc.
AUTOMIX.CZ
20

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Běh Dačického 12, Michal Vavák

Desátý ročník Dačického 12 bude velký, slíbil za pořadatele Michal Vavák

KRIMI MIX: Pachatel využil nepozornosti, z auta ukradl kabelku

Kutnohorsko - Přinášíme vám přehled krimi zpráv z Kutnohorska.

POSLEDNÍ ROZLOUČENÍ: Smuteční obřady na Kutnohorsku

Kutnohorsko - Zarmoucení pozůstalí se v týdnu od 14. do 20. srpna naposledy rozloučí se svými blízkými.

Ve Žlebech upravili prostor u zvonice

Žleby - U zvonice Československé církve husitské byla dříve okolní plocha oplocena, ale během let zde nezůstalo nic. Okolí památky pomalu pustlo. Prostor před zvonicí se začal používat jako parkoviště a auta najížděla do těsné blízkosti zvonice.

Na Palackého náměstí zahrála kapela Palindromes

Kutná Hora /FOTOGALERIE/ - Další Otevřený čtvrtek se uskutečnil na Palackého náměstí dnes od 17 hodin. K poslechu zahrála přítomným kapela Palindromes.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení