Autor článku zde upozornil, že některé konkrétní formulace v projektu Šorfové přesně kopírují text projektu, s nímž se jiná manažerka výtvarného umění, Monika Burian, zúčastnila konkurzu na řízení Národní galerie.
Jako příklad uvádí zmíněný web text Moniky Burian: „Jak ukazuje zkušenost a historie, ‘velké činy’ v oblasti umění je možné dokázat pouze za předpokladu úplného nasazení a oddání se věci samé. Umění je spojené s kouzlem osobnosti a kdo ho má, je schopný přesvědčit a dokázat nemožné.“ A k tomu text Šorfové: „Aby bylo možné navázat na naznačené ‘velké činy’ v oblasti sbírání a prezentace umění, je nutné pracovat s plným nasazením a oddáním se věci samé. (…) V oblasti umění je možné prosadit se pouze za předpokladu úplného nasazení a oddání se věci samé. Umění je spojené s kouzlem osobnosti a kdo ho má, je schopný přesvědčit a dokázat nemožné.“
Podle Jany Šorfové je podobnost obou textů snadno vysvětlitelná: „Dělala jsem kurzy Kennedy Centra, kde jsem k výběrovému řízení používala některé marketingové prvky. Mám určité materiály, které používám, a vždycky jsem se inspirovala Kennedy Centrem.“ Jinými slovy tedy Šorfová podle svého vyjádření při zpracování projektu používala stejné zdroje jako Burian. Což není „nic proti ničemu“. Jak ředitelka GASKu zdůraznila, s Monikou Burian jsou kolegyně a přítelkyně, které spolu organizovaly několik výstav.
Šorfová se domnívá, že celý humbuk okolo údajného opisování záměrně rozvířil kdosi, kdo má zájem na poškození jak její osoby, tak osoby Moniky Burian. „Samozřejmě vím, kdo zatím je, ale toho člověka jsem „nechytila za ruku“, takže to nemohu zveřejnit,“ uzavřela Šorfová. Podle svých slov prý ještě včera uvažovala o podání trestního oznámení. Od tohoto záměru ale nakonec i kvůli časovému zaneprázdnění ustoupila.