Jak kapela BraAgas vlastně vznikla?
My se všechny známe už hodně dlouho. Koncem roku 2006, když jsem skončila s mojí bývalou kapelou Psalteria, kde kromě mě hrála i dechařka Karla, jsme si řekly, že v tomto žánru chceme zůstat a volně navázat. Oslovily jsme tedy perkusistku Bety, která s námi občas hostovala a znaly jsme ji z kapely Gothart a houslistku Michalu, kterou jsme znaly od mala a věděly jsme, že je moc šikovná a daly jsme dohromady BraAgas.

Hrajete především středověkou muziku. Jak jste se k ní dostali a kde hledáte zdroje?
Hrajeme hlavně lidové písně, o jejich stáří a autenticitu našeho provedení se zase tolik nestaráme. Ale protože hrajeme starý iberský foklor (sefardské písně, galícijské), okcitánské písně z Provánse, staré skandinávské písně, občas i třeba něco ze starých kancionálů (Jistebnický, Cantigas de St. Maria), tak můžeme vystupovat na historických slavnostech a banketech, které jsou dnes v západní Evropě hodně žádané. Teď ale do repertoáru zařazujeme i písně z Balkánu a cikánské písničky.

Kdo vás inspiruje, kdo je vaším vzorem?
Inspiruje nás hodně kapel, ale konkrétní vzor nemáme. Jsou to třeba Garmarna, Hedningarna, L´ham de Foc, Joi de Trobar, Oni Wytars, Leilía, Faltriqueira, Uxía a další. Potom máme samozřejmě každá svoje vlastní vzory.

Hrajete na spoustu nástrojů. Kde je berete?
Nástroje si necháváme vyrábět většinou na zakázku. Máme přátele, kteří pro nás tyto nástroje vyrábějí.

Jste čtyři mladé dámy. Jak probíhají zkoušky. Plkáte nebo pracujete? A turné?
Jasně, že taky hlavně pracujeme. Ale inspiraci při zkoušce dobrým červeným a nějakými dobrotami rozhodně vítáme. Tím, že jsme akustické, nepotřebujeme zkušebnu a zkoušíme doma vždy u některé z nás a ta se pak stává hostitelkou. Zatím vede dechařka Karla, u níž zkoušíme nejčastěji. Plkáme pak po zkoušce. Když jsme na cestách, je to dost zábava. Kočování nás hodně baví, všude, kam jezdíme, jsou zajímaví lidé. Teď na jaře máme celou sezonu před sebou a myslím, že po zimě nám všem už cestování hodně chybí, tak se těšíme.

Často vystupujete v historických kostýmech. Ty si šijete samy?
Buď samy, nebo s pomocí kamarádek, maminek, sester a podobně. V dobových kostýmech vystupujeme jen na historických slavnostech, nebo když hrajeme na banketech. Na koncerty do klubů a na festivaly si je neoblékáme.

Jak si vysvětlujete, že hrajete víc venku než doma?
V zahraničí je dnes tento hudební žánr velmi populární, mnohem víc, než u nás, proto je samozřejmě i větší zájem o kapely. V Čechách hrajeme taky, ale především pro český trh zdůrazňujeme, že jsme spíš world music. To je výraz, který tady publikum víc zná, protože pod středověkou hudbou si většinou každý, kdo neví, o co jde, představí nějaké nudné kvikání s loutničkou a píšťalkou někde v rohu hradního nádvoří.

Máte i další hudební či jiné umělecké aktivity mimo BraAgas?
Zrovna v současné době má další aktivity hlavně naše perkusistka Bety, která jak jsem již zmínila, hraje v Gothartu a studuje prvním rokem malbu na Akademii výtvarných umění, takže ve volném čase maluje a maluje… Já se občas věnuju tanci a zajímají mě další hudební směry, ale to je spíš koníček, prioritou jsou teď BraAgas, a co v budoucnu, to se uvidí.

Hana Vojtěchová