Sice moje příprava probíhala pilně a již předem jsem si vyhledal exponáty, které jsou zajímavé a dnes jim rád věnuji čas k důkladnému prozkoumání, ale na samotné Jagellonce jako bych zapomněl.
Nakonec si přeci jenom vybavuje některá jména, bitvy a události, které se staly mezi roky 1386 a 1572, ale moc jich není. Už od dětství mám rád historii, ale až nyní si uvědomuji, že jsme ve škole těmto vládcům a celé dynastii moc času nevěnovali. Škoda.
Otevírám dveře a vstupuji do světa zlata, přepychu a uměleckých předmětů, jenž zdobily trůny i oltáře po ohromné ploše Evropy.
Stojím před obrazem „Jan Wrtilka: Epitaf s Bolestným Kristem a Trůnem milosti" a přemýšlím nad jeho autorem i výjevem velkomožného pána, klečícího před Kristem, za kterým stojí smrt s přesýpacími hodinami v rukou. Lehce mě zamrazí při myšlenkách na smrt, která tehdy obcházela všude kolem a byla mnohem častějším návštěvníkem v životech lidí.

Europa Jagellonica.
Procházím mezi dalšími uměleckými díly, kterých je zde kolem tří set, a u každého se na chvíli zastavím. Zlaté poháry, monstrance, dřevná sousoší a tapiserie. Dokonalá práce tamních řemeslných mistrů a dalších umělců. Nějak si však nemohu pomoci nemyslet na všechny ty obyčejné lidi, vojáky padlé v bitvách, rolníky či horníky, pracující na svých pozemcích jen kvůli tomu, aby mohli sloužit svému pánu a nebo platit odpustky církvi. I tohle k té době patří.
Místnosti plné historie umění a kultury opouštím až po několika hodinách, jako by se v tamním prostoru zastavil čas.
Stojím, před jezuitskou kolejí opírám se o zídku a přemýšlím, co jsem se dnes dozvěděl. Mnoho o vlastním umění, ale málo o dané době. Přes krásu exponátů a jejich vzácnost mi malinko chybělo více informací a jejich lepší uspořádanost. Ale na druhou stanu. Co na tom? Oči se potěšily a teď je čas Googlu. Udělat si kávu a do okénka k vyhledávání zadat Jagellonci.

Europa Jagellonica.