Vy jste rodák z Kutné Hory. Vrátil jste se rád?

Moc rád, narodil jsem se tady a žil jsem v ulici Na Kavkách do sedmi let.

Jaké jsou vaše vzpomínky na dětství v Kutné Hoře?

Jsou krásné, protože těch sedm let se mi vrylo do paměti a do duše hodně. Z Kutné Hory jsme se poté odstěhovali do Prahy a tam jsem žil do osmnácti. Vzpomínky na Prahu, na obrovské sídliště, na základní školu, do které jsem chodil, tak krásné nejsou. To prostředí pro mě bylo cizí a řekl bych, že i velmi stresující. Na Kutnou Horu vzpomínám rád a rád se sem vracím. Je to pro mě vždy velký zážitek, protože mé dětství bylo krásné

Proč jste se tehdy stěhovali do Prahy?

Můj táta pocházel z venkova. Aby nemusel nastoupit do zemědělství, tak zůstal po vojně v armádě a narukoval do Kutné Hory. Tady dostal byt, kde jsme bydleli, ale protože vojáci se často stěhovali, tak to postihlo i nás. Otec byl tehdy převelen do Prahy. V Praze jsme získali byt v nově postaveném obrovském panelovém domě. Všechno to bylo rozestavěné, ale byla tam spousta rodin.

Dala by se nějak porovnat tehdejší Praha a Kutná Hora?

Dětství v Praze bylo trochu smutné a odcizené.

V GASKu nyní vystavujete své obrazy na téma Děti. Inspirace je tedy jasná.

To máte pravdu. Já jsem se v GASku setkal asi před rokem s kurátorkou Veronikou Marešovou, která mi ukázala ten prostor Café Fatal.

Místo se vám líbilo?

Moc. S kurátorkou jsme se dohodli, že vytvořím cyklus obrazů přímo pro GASK.

Jak dlouho ta práce trvala?

Asi rok. Protože maluji vždycky tak, že to souvisí s tím, co aktuálně žiji, tak téma dětí a rodiny bylo natolik aktuální, že se to promítlo do obrazů.

Kolik obrazů vzniklo?

Je jich devět. Vesměs to jsou figurální motivy, které se týkají tématu rodiny a děti. Já sám jsem otec tří děti, ty figury vychází často z mé rodiny. Manželka i děti jsou mi inspirací.

Na výstavě je ale také jedna krajina.

Ta je spjata také s místem, ve kterém žijeme.

Nyní žijete kde?

V bývalých Sudetech na venkově, ale návrat do dětství je pro mě reflexe, která člověka provází po celý život- Mě se teď poštěstilo se do Kutné Hory několikrát vrátit i se svou profesí.

Dětství v Kutné Hoře vás tedy také inspirovalo?

Je to to dětství, co prochází časem ve vzpomínkách. Plus reflexe otce tří dětí.

Zajímavý je také váš reliéf. To je čerstvá novinka vaší práce?

Ano. Jak se vyvíjí člověk, tak se vyvíjí i výtvarný názor a pojetí skutečnosti. Jedna z těch mých obrovských vášní kromě malby je práce se dřevem. Natolik mě teď oslovila, že to, co jsem maloval doposud na plátna v barvě, nyní ztvárňuji v technice řezby do lipového dřeva.

Dá se práce se dřevem a malování porovnat?

Je to úplně jiné. Doménou malíře je barva, která se nanáší na plochu, řezba má prostorové vztahy. Barva vlastně ztrácí obsah. Naopak pracujete s prostorovým ztvárněním a realizací.

Vy jste figuralista, takže vám řezba dává také jisté možnosti.

Figurální motivy, které mě provázejí, se transformují do reliéfu, který už má hloubku. U těch mých prací jde o hloubku dvou lipových fošen, přibližně to je deset centimetrů.

Co vás k řezbě dovedlo?

Přirozená touha malíře po prostorové tvorbě.

Dá se porovnat také náročnost malby a reliéfu?

Obraz je pro mě dnes technika, kterou zvládám a provozuji dvacet let a mám v ní grif. Malba mi jde lépe. Problém ale je stále vymýšlet obsah obrazu. Prostorová tvorba je pro mě nová. Nemám jí v ruce tak dlouho, takže je to pro mě náročnější.

Na čem je řezba založená?

Více na technickém hledání, což se do práce promítá. Kurátorka Veronika Marešová říká, že to je dobře.

Souhlasíte s ní?

Částečně ano, protože to hledání v tvorbě k tomu patří a je to podstata tvořivě práce.

Když se vrátíme k obrazům, který byl pro vás nejtěžší?

Určitě obraz z cukrárny. Ten je hodně detailní. Nyní ale hledám nový styl.

Co vás k tomu vede?

V současné době realismus tolik mou činnost už nenaplňuje. Hledám nyní jinou reflexi své tvorby a jiný projev. Realismus, si myslím, se již vyčerpal a přichází období, kdy budu muset způsob své práce opět hledat, což je bolestivé.

Máte už nějaké nápady?

Já jsem nyní učarován dřevem, takže částečně možná i přestanu malovat a budu pracovat se dřevem.

Neláká vás například sochařství?

Určitě ano. Srovnáme li malíře a sochaře, sochař je práce úplně jiná. Hlavně technicky. Učí se to jinak.

Vy jste také obdivovatelem středověkých plastik. Čím jsou typické?

Jsou typické tím, že jsou z jedné strany frontálního pohledu a z druhé strany je vydlabaná. Určitě budu tu svou prostorovou práci směřovat i tak.

Můžeme se tedy těšit na barevné reliéfy?

Možná ano. Je to ale choulostivá otázka, jak ještě do té řezby vstoupit barvou. I pro mě samotného je to složité. Nevím, jak na to, protože ta prostorová práce je uzavřená v jiných tendencích. Obraz a malba do toho vstupuje jinak.

Jaké máte plány do budoucna?

Jak už jsem řekl, mě strašně láká dřevo, takže dřevo. Chci dál objevovat figuru a chci dělat to v čem žiji. Zrcadlím to ve své práci. Určitě mě také budou lákat dřevěné plastiky.