VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vánoce mají být časem naděje, říká Jan Uhlíř

Kutná Hora - Komu jinému pokládat v předvánoční čas otázky, než knězi, pro kterého budou mít Vánoce vždy ještě jiný rozměr. A co si budeme povídat, o Vánocích do kostela zavítá skoro každý z nás, alespoň s dětmi podívat se na jesličky. Já jsem si s páterem Uhlířem povídala o významu Vánoc i pro lidi „nevěřící" a také o naději, kterou můžou přinést každému z nás.

22.12.2014
SDÍLEJ:

Arciděkan Jan Uhlíř.Foto: Denik

Jaký odkaz by měly Vánoce pro lidi mít, řekněme i pro ty „nevěřící"?

Kdybych měl odpověď shrnout do dvou slov, tak bych řekl radost a naději. Pod slovem radost nevidím pouhé veselí, které člověka naplní na pár okamžiků, naděje podle mě není pouze optimismus, který pouze spoléhá na to, že budoucnost bude lepší. Radost a naděje spolu velmi úzce souvisí, vnímám je jako něco trvalého, co má člověk v srdci, i když prochází třeba těžkým životním obdobím. Něco, co vychází z jistoty, že jsem někým milován, že mě někdo bere i s mými chybami, že mi věří a neopouští mě. Že jeho láska nezávisí na tom, do jaké míry jsem pro něho užitečný a prospěšný, ale že mě miluje jen proto, že jsem, že existuji. A to si myslím, že člověk může a má nacházet v rodině. Pro křesťana jsou Vánoce ujištěním, že takovýto vztah má k člověku právě Bůh. On je za všech okolností věrný a nablízku. Proto se sám stal člověkem, aby nám o své blízkosti a lásce nejen řekl, ale aby nám ji svou smrtí a zmrtvýchvstáním také dokázal, nebo lépe řečeno, projevil v její skutečné velikosti a síle.

Jsou letošní Vánoce pro vás něčím specifické?

Jak se to vezme. Možná v souvislosti s událostmi na Blízkém východě a sledováním situace kolem uprchlíků a pronásledovaných křesťanů více přemýšlím nad skutečností, jak my bohatí (a to, alespoň materiálně, jsme v Evropě téměř všichni) máme být lidem v existenciální nouzi blízko, co a jak máme tváří v tvář těmto zprávám dělat. A to nejen kvůli druhým lidem, ale paradoxně hlavně kvůli nám samotným. Mám pocit, že se snadno můžeme uzavřít sami do sebe, do svých jistot či starostí, a nevidět druhé, kteří potřebují zásadní pomoc (ne vždy jen hmotnou). Vždyť ani v Betlémě Marii a Josefa nepřijali. Představte si, že zavřeli dveře před nosem těhotné ženě! Měli k tomu jistě mnoho „dobrých" důvodů, ale promarnili tak jedinečnou šanci setkat se s Bohem a stát se více milujícími lidmi. Myslím, že právě toto téma mi letos pomáhá více proniknout do tajemství a smyslu Vánoc.

Novinkou letošních Vánoc bude sváteční výzdoba chrámu sv. Barbory. Bude o dost jednodušší než v minulých letech, ale věřím, že o to působivější. Takže si dovolím nejen Kutnohořany pozvat na silvestrovskou mši svatou anebo třeba jen na krátkou sváteční návštěvu chrámu. Možná je potěší i skutečnost, že vstupným do chrámu sv. Barbory, sedlecké kostnice i katedrály Nanebevzetí Panny Marie ve vánočním období pomůžou i zmiňovaným lidem, kteří trpí válkou na Blízkém východě.

Pod vaší záštitou funguje Církevní mateřská škola sv. Jakuba. Jak se daří školce a co byste jí popřál do nového roku?

Nedávno jsem slyšel jednoho mladého muže vyprávět o svých pocitech ze skutečnosti, že se stal před pár měsíci otcem. Mluvil velmi jednoduše, ale s takovým hlubokým dojetím a vděčností. Znovu jsem si uvědomil, že bez této osobní zkušenosti musím ke vztahu rodičů a dětí přistupovat s velkou pokorou a citem. I přestože vlastní děti nemám, jsou mi blízké. Snad dokážou vycítit, že je mám rád.

Ze školky mám radost. Je to i pro mě nová zkušenost. Obdivuji trpělivost a citlivost učitelek, ale i kreativitu a spontánnost dětí. Občas prožívám i pocit marnosti, že se mi nepodařilo dětem něco sdělit způsobem, kterému by rozuměly. Později jsem ale překvapen faktem, co všechno si z našeho povídání či hraní pamatují, i když to vypadalo, že mi vůbec pozornost nevěnovaly.

Co byste vzkázal lidem, kteří právě v době kolem Vánoc propadají depresím a ztrácejí naději?

Při setkání bych jim asi nic moc neříkal. Takovým lidem bych v té chvíli pouze naslouchal. Snad by z tohoto postoje pochopili, že jsou alespoň pro někoho důležití, že je někdo chce pochopit a jejich problém bere vážně. Jsem někdy překvapen, jak se mi lidé omlouvají, že mě zatěžují svými starostmi. Mají pocit, že každý má svých starostí dost a že si s nimi musejí poradit sami.

Pokud bych něco měl lidem, kteří požívají smutek a beznaděj, vzkázat, tak aby našli odvahu a přišli za svými blízkými či kamarády a se svojí bolestí se někomu svěřili. To není žádná ostuda. Ten druhý by to měl považovat za vyznamenání, že právě k němu mají takovou důvěru. Také bych jim rád řekl, že je má Bůh rád a že jejich situaci rozumí. Vždyť právě proto, abychom si mohli být jisti jeho porozuměním, se stal člověkem.

Co vám udělá o Vánocích opravdu radost?

Těším se na setkávání s lidmi a na slavení vánočních bohoslužeb. V posledních letech bývá i půlnoční mše svatá nesmírně klidná. Mám pocit, že lidé naslouchají a jsou otevřeni pro krásu vyjádřenou hudbou, liturgií i modlitbou. Přál bych si, aby se alespoň trochu přiblížili k opravdovému pochopení Vánoc a poznali, že to narozené dítě není pouze člověk, ale i Bůh. Že nejde pouze o krásnou vánoční či rodinnou atmosféru, ale že se v Betlémě odehrálo něco, co je důležité i pro jejich život. Přál bych si, aby si lidé uvědomili, že je dobré přečíst si evangelium a zajímat se o to, co Ježíš říkal či dělal. To nám totiž pomáhá pochopit, kým jsme my sami, kým je Bůh a jak máme žít, abychom i přes těžkosti měli v srdci tu radost a naději, o které jsem mluvil na začátku rozhovoru. Jestliže jsem mluvil o lidech, kteří se bojí druhým svěřovat se svými bolestmi, tak to platí i v duchovní rovině. Často máme pocit, že to či ono musíme zvládnout sami a Boha tím nemáme obtěžovat. To je velký omyl. Bůh touží po naší důvěře a čeká, až mu dovolíme, aby nás vedl v našich životech, jednal a činil zázraky.

Pamatujete si ještě na dobu, kdy jste Vánoce trávil jako dítě, dodržujete nějaké tradice či zvyky z té doby?

Na Vánoce prožívané ve vlastní rodině se nedá zapomenout. Nejvíce jsem se pochopitelně těšil na okamžik, kdy uslyším zvonek a vstoupím do místnosti ozářené světlem svíček na stromečku. Rád jsem měl ale i klidnou a slavnostní atmosféru při štědrovečerní večeři, o kterou usiluji i dnes.

Autor: Hana Kratochvílová

22.12.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

První kolo Poháru Okresního fotbalového svazu Kutná Hora: Červené Janovice - Uhlířské Janovice 4:2 (3:0).
23

Loňský finalista poháru vypadl s Červenými Janovicemi

Tuto parní lokomotivu nazývají Ušatá nebo také Bulík.
10

OBRAZEM: Parní lokomotiva Ušatá projela Posázavím

Rock of Sadská přilákal davy fanoušků

Sadská /OBRAZEM/ – Rock of Sadská přinesl mnohahodinovou rockovou smršť s hlavní hvězdou newyorským Pro-Pain a další spoustou domácích i zahraničních kapel.

Uhlíři sahali po vyrovnání, ale marně

Mnichovo Hradiště – Druhé kolo I. A třídy, skupiny B odehráli fotbalisté Uhlířských Janovic v neděli na hřišti Mnichova Hradiště. Hosté ani ve druhém klání letošní sezony nebodovali.

POSLEDNÍ ROZLOUČENÍ: Smuteční obřady na Kutnohorsku

Kutnohorsko - Zarmoucení pozůstalí se v týdnu od 21. do 27. srpna naposledy rozloučí se svými blízkými.

Jak reklamovat koupený dům či byt

Koupili jste si vysněný byt nebo dům a máte pocit, že je dokonalý? Prvotní nadšení z dobré koupě mohou však zanedlouho vystřídat starosti s vadami, které se projeví až po čase. Víte, jaká práva v takovém případě máte? A jak nejlépe postupovat, abyste o ně nepřišli?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení