Nejenom přehled a šikovné ruce zdobí jeho hru. Za 11 sezon v kutnohorském dresu dosud nastřádal 466 vstřelených branek a 242 asistencí. Aktuálně tedy jeho konto čítá 708 bodů. A to všechno za 301 zápasů. Kanonýr s čichem na góly tak v 19. kole proti Kolínu oslavil další historický milník.

V sobotu 11. února jste pokořil hranici 700 nasbíraných kanadských bodů, jaké jsou vaše pocity? Sedmistý bod máte teď čerstvě v paměti, popište čtenářům celou akci.

Pocity mám jen ty nejlepší. Je to přeci jenom pořádná řádka bodů. Gólová akce začala tuším v soupeřově rohu, kde se k míčku dostal Pepíno (Josef Chalupa) běžel za soupeřovu branku a přihrávkou před první tyčí mě našel na velkém brankovišti. Já se pokusil vystřelit z první do levého horního rohu, šlo to sice nakonec doprava a sotva nad nohu, ale i to se počítá.

V zápase s Bohemians B se vám dařilo, nasbíral jste celkem pět kanadských bodů, jak byste ten zápas, potažmo celý předminulý hrací víkend, zhodnotil?

V zápase s Bohemkou jsme byli jako tým velmi kompaktní a všichni plnili, co měli. Neříkám, že to byl lehký zápas, to ne, ale řekl bych, že nám dost sednul a hlavně nám zafungovala spolupráce s Vaškem Rejnou a Pepou Chalupou, a když to v zápase lepí, tak to jde samo. S Vinohrady se to moc nepovedlo, celkově nám v lize neděle moc nejdou. Vyhráli jsme v neděli sotva jednou.

Sezona se blíží ke svému konci. Zhodnoťte nám dosavadní průběh?

Přeci jen nějaké zápasy ještě zbývají, ale je pravda, že už jich není moc. Vypadá to na umístění v horní polovině, pokud ještě teď zabereme. Bojím se, že na třetí místo, které zaručuje boje o postup, nedosáhneme. Ale třeba se pletu. Rád bych si zahrál nějakou tu nadstavbu, ale pokud se to nepodaří letos, tak věřím, že v nejbližších letech se to povede určitě. Bude hala a věřím, že s halou florbal v Kutné Hoře ještě více vyroste a zkvalitní, budeme tak moci konkurovat pražským týmům ještě lépe.

Doma máte spoustu trofejí a pohárů, kterého ocenění si nejvíce vážíte?

Vážím si každého ocenění, za každým stojí dost dřiny, kterou jsem tomuto sportu obětoval. Je pravda, že tuto sezonu sotva stíhám tréninky, což mě moc mrzí. Mohl bych se více vrátit do dřívější formy, ale práce mi to bohužel nedovoluje, a nedovolí se pořádně vrátit a naplno, jak tomu bývávalo v dřívějších letech. Velmi si vážím tohoto ocenění. Jsem rád, že mě tady stále berou a dali mi v Kutné Hoře šanci si ještě zahrát na nejvyšší úrovni.

Sedm set kanadských bodů, to je opravdu slušná porce, prozraďte svůj recept? Co byste doporučil mladým hráčům?

Co bych doporučil? Asi se narodit jako já s možností v mládí chodit dennodenně do tělocvičny. (smích) Ne to je sranda, ale mít možnost být pořád s hokejkou a kdykoliv chcete, to mi ve starších žácích hodně pomohlo. To nejdůležitější je ovšem mít ten sport rád a myslet u něj.

Co vaše příprava na zápasy, jak probíhá? Máte nějaký rituál?

Na rituály jsem nikdy moc nebyl. Jen se snažím hodně soustředit před zápasem, trochu se uzavřít sám do sebe, trochu se tím uklidnit. A je pravda, že jsem vždy hodně koukal na brankáře soupeřů při rozchytání, někdy se slabší místa ukázala, ale možná to byla náhoda.

Odehrál jste doposud dost zápasů, nasbíral nespočet bodů, prožil spoustu nesmazatelných vzpomínek. Pamatujete si na svůj první gól, svůj první zápas, prvního soupeře? Který gól vám utkvěl v paměti? Je nějaký moment, který byste chtěl za svou dosavadní kariéru vyzdvihnout? A nějaký, na který byste chtěl nejraději zapomenout?

První gól, pokud se nepletu, jsem dal za starší žáky v Kostomlatech nad Labem nebo v Lázních Bohdaneč. Ty haly se mi pletou, byla to Bioska. Celkově má první sezona byla kouzelná a pro Kutnou Horu povedená. Hned jsme došli až na mistrovství ČR, kde mi nakonec předávali ocenění za nejlepšího střelce mistrovství, na zimním stadionu v Blansku před nastoupenými týmy Sparty, Liberce a Ostravy tuším. To byl moc pěkný pocit a za první sezonu jsem měl celkem sto bodů. Dá se tedy říci, že jsem se do dalších spíše dost zhoršil. (smích) Momentů za tu dobu proběhlo spoustu a spoustu. Nejdůležitější je, že většinou převažují pozitivní vzpomínky a je jich hodně. Jsem rád, že letos přidávám další takové. Musím jen zapracovat na mé horké hlavě při zápase. Letos jsem měl dostat nejméně už tři červené karty, ale poslední měsíc se cítím po florbalové stránce hodně v pohodě a zase mě to začíná bavit jako dřív.

Co pro vás florbal znamená? Čeho chcete dosáhnout? Co dosud považujete za svůj největší úspěch?

Jako největší úspěch beru zůstat takto dlouho u jednoho sportu a mít ho rád. Osobně už toho určitě moc nedosáhnu, nikdy mě nikde v lepších týmech nechtěli a už nemám věk na to si něco dokazovat. Rád bych dokázal ještě něco s týmem jako takovým, než sám. Zá úspěch beru třeba i to, že jsem si tehda v mladším věku zahrál na republikových výběrech, v Chomutově a poté v Heřmanově Městci, s lidmi, kteří nyní nastupují v extralize. Tehdy nás trénoval i nyní bývalý trenér reprezentace ČR Zdeněk Skružný, který nám s Michalem Dolejšem, se kterým jsem tam byl, říkal „ruští muži", prý za naši předváděnou hru tehdy. (smích)

Co florbal v Kutné Hoře?

Potřebuje halu, je dobře, že brzy bude. Pak se určitě s florbalem v Kutné Hoře něco stane. Pokud to byla otázka, co já a Kutná Hora, tak dokud nebudu překážet, tak bych si tady rád zahrál.

Chtěl byste něco dodat na závěr?

Chci poděkovat všem, co mě kdy podporovali, podporují, a hlavně úplně všem spoluhráčům, bez kterých bych toto nikdy nedokázal.

Jaroslav Bochníček