„Mám velkou radost. Čtvrté místo jsem rozhodně nečekal. Na startu jsem si říkal, že bych mohl být do patnáctého místa," radoval se v cíli nejlepší Kutnohorák a popsal závod ze svého pohledu: „Hned na začátku se udělala skupinka třech čtyřech lidí. První dvojka byla před námi a pak jsme běželi my. K Velkému rybníku jsme běželi spolu a pak se to roztrhalo. Za mnou se fantasticky držel Kuba Černý, až jsem měl z něj chvílemi vítr. Na bronz jsem asi neměl. Ten kluk běžel dobře a stupňoval tempo."

Jiří Zajíc se opět zlepšil. „Každý rok dávám osobák. Letos jsem se zlepšil o minutu a půl. Loňský rok jsem dřel. Co závod, tak rychlost stoupá. Věk mě zatím pouští," oddychl si běžec. Popřemýšlí za rok o „bedně"? „Je to o tom, kdo přijede a nepřijede. Jsou tu i atleti, na které my Kutnohoráci prostě nemáme. Třeba mladý Kubec, ten nás bude vždy porážet. Na druhou stranu je pocitově dobré, když za sebou nechám kluka, který je registrovaný v nějakém klubu," řekl Zajíc.

Sám Jiří Zajíc pak přiznal, že mu to ve vedru moc neběhá: „Trochu jsem z toho měl strach, ale šlo to. Běželo se mi dobře. Od Bylanky už jsem však běžel na krev. Tam to byla podlaha. Nejlépe se mi závodilo do občerstvovací stanice. Hrál jsem si s tempem a zkoušel jsem nastoupit. Bylo to v pohodě. Horor začal v Bylanech."

A jaký má Zajíc plán do příštích dvanácti měsíců? „Dačického 12 je jistota. Chtěl bych zase lepší čas. Chtěl bych zkusit osobák na desítce nebo i na půlmaratónu. Třeba zkusím i maratón," předvídal nejlepší domácí běžec.