Jaký pro vás byl rok 2016?

Musím říct, že po sportovní stránce o něco klidnější než v předchozích letech. Na jaře jsme se účastnili Mistrovství Evropy, které se nám podle mě v celku vydařilo. Mistrovství světa se tento rok pro seniorskou kategorii nekonalo, protože bývá každé dva roky. Takže v létě bylo o něco více času, i když se samozřejmě trénovalo. A na podzim jsem měla bohužel ze zdravotních důvodů na chvíli závodní pauzu, takže jsem se nemohla zúčastnit Mistrovství ČR.

Získala jste Cenu starosty. Co pro vás toto ocenění znamená?

Určitě si ho vážím a těší mě to. Chápu ho jako signál, že okolí dokáže ocenit tu všechnu snahu a čas, který tomu věnuji. A zároveň to pro mě představuje i určitou motivaci do dalšího roku.

Před vyhlášením jste říkala, že letos jste na Galavečeru jen jako divák, byla jste z ocenění překvapená?

Naprosto. Když jsem slyšela slovo taekwondo, byla jsem úplně ohromená. Tepová frekvence byla v tu chvíli asi stejně vysoko, jako když nastupuju do ringu. Teda, možná i výš. Pódium není úplně pro mě.

V průběhu večera vás moderátor pozval na pódium ještě jednou, aby vám předal „cenu moderátora", jelikož vám předtím zapomněli předat květinu. Co se vám honilo v tu chvíli hlavou?

V duchu jsem si říkala, že si v tomhle případě nemohl vybrat ještě více stydlivého člověka. Naštěstí pro mě už v tomto případě mluvení obstaral jenom pan moderátor. (smích)

Jak se vám celkově líbilo letošní předávání cen?

Líbilo a popravdě mi i rychle uteklo. Jen mi přijde škoda, že v rámci každé kategorie nejsou představeni všichni nominovaní. Sice by to bylo časově náročnější, ale kdyby se jednalo například „pouze" o promítnutí jmen sportovců a jejich odvětví na obrazovce, nemuselo by to být o tolik.

Co vás na něm zaujalo nejvíce?

Pravděpodobně ta laserová show, nikdy předtím jsem žádné takové vystoupení neviděla. Ale Fantom opery byl také moc zajímavý, mám ráda tento muzikál.

Máme za sebou již dva měsíce roku 2017, co vás čeká v těch následujících?

V půlce března se bude konat Czech open, kde s reprezentačním týmem otestujeme svojí aktuální formu před Mistrovstvím Evropy, které nás pak čeká na konci dubna v Liverpoolu. Následně na to mě v květnu čekají státnice a obhajoba bakalářské práce. Takže asi plynule přejdu do souboje s časem. Doufám, že to nějakým způsobem sloučím úspěšně dohromady. A v září se snad poštěstí účast na Mistrovství světa v Severní Koreji. To by byl neskutečný zážitek.

V divadle jste byla tázána, zda vás neláká přestup do jiné organizace taekwonda a následná možnost dostat se na Olympijské hry. Je nějaká možnost, že bychom vás na olympiádě viděli?

V současné době si myslím, že spíš ne. Přece jenom se naše Taekwon-Do ITF od toho olympijského v některých ohledech dost odlišuje, takže by to znamenalo značnou změnu ve stylu tréninku. Navíc je to „moje" TKD srdeční záležitostí, takže si případnou změnu ani neumím představit.

Již v tuto chvíli máte na svém kontě řadu úspěchů, co je ale vůbec vaším největším sportovním snem?

Byla bych ráda, kdyby se mi podařilo celoročně udržet požadovanou váhu na závody. (smích) Ne, dobře, teď vážně. Určitě bych byla šťastná, kdyby se mi na ME podařilo současně získat medaili z individuálního boje i ze sestav. Většinou se mi totiž zadaří buď v jednom, nebo v druhém. A celkově vyhrát s týmem kategorii nejúspěšnějších seniorek k tomu!

Adam Procházka