Co říkáte na samotný závod? Jak se vám běželo?

Běželo se mi úplně lehce. Ani jsem to takhle nečekala. Čekala jsem, že to bude vepředu více našlapané. Dvě holky, Kristýna Hůrková a Eszter Hortobágyiová, nám utekly. O třetí místo jsme bojovaly ve třech.

Kde jste si uvědomila, že skončíte poprvé na pódiu?

Vůbec jsem to nevěděla. Až v cíli, kde jsem si myslela, že jsem čtvrtá, mi to přišel říct přítel. Do šplhu na laně jsem byla třetí. Věřila jsem si, že svou pozici udržím, protože jsem měla celkem pěkný náskok. Navíc byl přede mnou ještě oštěp, který nedávám. Bohužel jsem z toho lana spadla. Pak se to tak zamotalo, že jsem neměla tušení, kolikátá běžím.

Vlak srazil mladíka u městského nádraží v Kutné Hoře.
Vlak srazil mladíka u městského nádraží v Kutné Hoře

Dělala jste šedesát angličáků. Kterou druhou překážku po šplhu na laně jste nedala?

Právě ten oštěp.

Proč vám obě překážky nevyšly?

Oštěp na závodě nedávám, pokud není extrémně blízko. Na šplh jsem měla rozvázanou tkaničku a nechtěla jsem se zdržovat zavazováním, což doteď nechápu, proč jsem to neudělala. Bota mi při šplhání plandala. Nechtěla jsem ji ztratit, tak jsem sjela zpátky dolů a v podvědomí to asi trochu vypustila. Ztráta boty by mě vyšla v závodě dráž.

Oproti závodu v Koutech nad Desnou jste pokořila Spartan Rig ručkování i s provazy. Připravovala jste se na něj nějak speciálně?

Překážku jsem paradoxně netrénovala. V Koutech jsem šla hodně riskantně přes jednu ruku, ale nyní jsem lezla podle Michala (přítel Michal Pavlík – pozn.) s přidáním jedné ruky na každý ručkovací element. A vyšlo to.

Jak jste si užila svou chvíli slávy na pódiu?

Krásný pocit. Úžasný. Jsem ráda, že tam byl i Michal s jeho taťkou, tak jsme to mohli společně oslavit hned na místě. (smích) Konečně se zúročila veškerá dřina a trénování. Mohla jsem se díky ní podívat na stupně vítězů, což bylo super.

Čáslavská letecká základna. Ilustrační foto.
Letecká základna v Čáslavi se otevře veřejnosti