Štěpáne, momentálně pískáte nejvyšší ženskou soutěž v basketbalu. Jak dlouho vám trvalo, než jste se tam dostal?

Letos pískám již svou jedenáctou sezonu celkově. Loni jsem jí pískal i s nejvyšší mužskou soutěží poprvé. Takže mi to trvalo devět sezon.

Jak těžké je pískat nejlepší české basketbalistky?

Je to zápas od zápasu. Některá utkání mají kvalitu a jsou těžká, jiná naopak.

Můžete pískat i zápasy evropských pohárů žen?

Nemohu, to mohou jen rozhodčí FIBA a těch je u nás jen šest, myslím.

Pískáte i mužské soutěže?

Ano, momentálně druhou nejvyšší soutěž mužů.

Jak dokážete skloubit pískání s prací? A co vůbec děláte?

Dá se říci, že jedna z mých podmínek při hledání zaměstnání je, aby se tyto činnosti dali skloubit. Momentálně jsem ukončil působení v jednom obchodním řetězci u nás a hledám nové výzvy.

Kam byste se chtěl v rozhodcování posunout dál? Co je vaším snem?

Nenazýval bych to snem, ale spíše cílem pro tuto sezonu, případně nejbližší, a to je návrat do KNBL, kterou jsem měl tu čest pískat v minulé sezoně.

Hrajete ještě sám aktivně basketbal?

Ne, bylo třeba se rozhodnout jen pro jednu činnost a tu dělat pořádně. Volba padla zhruba před šesti lety na roli rozhodčího a rozhodně jí nelituji.

Co říkáte na situace kolem kutnohorského basketbalu, který postoupil do druhé ligy?

Myslím si, že v tak malém městě jako je Kutná Hora, je dobře, že je jakýkoliv ligový sport.