Na Dačického 12 běžel poprvé. Pro Kutnohoráky je tak neznámou tváří. „Běhám asi osmnáct let v Jihlavě. Začal jsem někdy ve dvaceti letech,“ představil se Vladimír Srb, který nikdy v žádném atletickém oddíle nepůsobil: „Začal jsem jen tak. Sám od sebe, nikdy jsem za klub neběhal. Nyní, jak už jsou veteráni, tak běhám jejich veteránském mistrovství, které je od pětatřiceti let.“
Vítěz Dačického 12 začínal s triatlonem a postupně mu už zbyl jen běh. „Postupně jsem k tomu dozrál,“ usmíval se, „dříve jsem plaval, pak jsem začal dělat triatlon, ale když není člověk dvakrát denně ve vodě, tak už to nejde. Začal jsem pracovat a z triatlonu mi ve výsledku zbylo jen běhání. To může dělat člověk kdykoliv.“
Dačického 12 si našel na internetu, aby se trochu rozhýbal. „O prázdninách jsem měl volno a měsíc a půl jsem skoro nic nedělal. Potřeboval jsem se rozzávodit, protože bych měl jet v září s kluky z týmu na Dolomitenman. Hledal jsem závod v dosahu Jihlavy, kam bych dojel, a padla mi Kutná Hora,“ řekl Srb, který věřil, že na „bedně“ skončí: „Ambice na bednu jsem měl, když jsem koukal na časy z loňska a předloňska. Čekal jsem, že to bude rychlé, že s někým poběžím. Nakonec jsem to utrhnul hned na začátku a šel jsem to sám.“
Premiéra na této trati se mu líbila: „Trať byla pěkná. Občas to v zatáčkách klouzalo po pátečním dešti. Jinak se mi to moc líbilo.“ Obhajoba vítězství na Dačického 12 v příštím roce je ale nejasná. „Co bude za rok, to nevím. Uvidím, jak to vyjde. O prázdninách se snažím spíše odpočívat a nezávodit,“ dodal vítěz devátého ročníku.