Nedělní dopoledne bude v Mladé Boleslavi patřit vytrvalostním běžcům

Po dvou ročnících, které organizovalo město a které měly centrum dění na Starém městě, se loňský ročník přesunul na Štěpánku. A letos je tomu tak opět, na své si přijdou ale také vytrvalci.

Navíc nejde jen o sportovní výkon. Každý účastník svým startem podpoří handicapovanou dívku. O tom všem jsme si povídali s organizátorem závodů Daliborem Kolářem, sedmačtyřicetiletým vytrvalostním rekreačním běžcem.

První otázka je tak trochu zvláštně jednoduchá: Proč?

Běhání miluju. A když jsem byl svědkem prvních dvou ročníků, které se běžely v historické části města - šlo jen o tři kilometry, bylo mi líto, že Boleslav nemá kvalitní závod. Samozřejmě Jarní i Silvestrovský běh Štěpánkou v to nepočítám. Myslím delší trať. Zašel jsem na radnici za náměstkem Danem Markem a ten mi řekl, že to je fajn nápad, ať to zorganizuji. Tak jsem se do toho vrhnul, ale město mi pomáhá. Vloni jsem to zkusil a běželo se deset kilometrů. Ale sousední Nymburk a Bakov nad Jizerou mají svůj půlmaraton, tak jsem si řekl, že letos do toho půjdu.

Takže se běží…

…dva kilometry, deset kilometrů a půlmaraton, tedy 21 kilometrů a pár metrů.

Mluvíme o nedělním dopoledni, jaký je program?

Prezentace začne v osm hodin, start závodu na dva kilometry je v 9.30 hodin 
a zbylé dva vytrvalecké závody odstartují shodně v 10 hodin. Centrum celého dění, registrace, výdej startovních čísel, start, cíl i vyhlášení výsledků je u restaurace Rychta na Štěpánce, tedy 
u volejbalových kurtů, kousek od zimního stadionu, kde je k dispozici parkoviště.

Na vytrvalecké tratě se přihlašovalo dopředu. Je možné ještě se zaregistrovat i na místě?

Ano, to je možné. A jen bych rád připomenul, že krátkou trať lze absolvovat třeba i s holemi, s dětskými kočárky, prostě se projít.

Kudy se běží?

Trať pro příchozí na dva kilometry od startu parkem Štěpánka ke Kolibě a zpět. Deset kilometrů se běží skrz park Štěpánka, Vančurovou ulicí, kde sídlí Compag, uličkami v okolí, podél koupaliště k bazénu, kolem altánu na Štěpánce, pak prudkým kopcem nahoru na okraj lesoparku, kolem bike parku a pak už se budeme vracet. Okruh se běží dvakrát.

A půlmaraton?

Úvodní část je stejná, tedy přes Štěpánku, až ke koupališti, pak po cyklotrase na Řepov, Kolomuty, Dolánky, na Holé Vrchy, ke Švédským šancím, k dálnici, která se nadjezdem přeběhne, k Podchlumí a Štěpánkou do cíle. Okruh se běží jen jeden a je poměrně náročný.

Vy vše organizujete, také běžíte?

Jo, já si dám půlmaraton.

Neobáváte se, že budete organizací zmožen tak, že na trati to nebude úplně ono?

Jakmile odstartuji, přestanu myslet na organizaci, ta spadne na mé spolupracovníky. Na startovní čáře budu myslet jen a jen na běh.

Vy máte nějakou sportovní historii? Myslím tím, zda jste v mládí sportoval?

Chodil jsem do sportovní třídy. Do sedmé třídy ale nic moc, až v osmé třídě jsem byl najednou pořád druhý.

Jaké tratě jste běhal?

To je právě vtipné. Já neběhal, moje disciplíny byly skok do dálky a vrh koulí.

Kde jste se dostal k běhání?

To bylo později. Obě dcery jsme přivedli ke sportu, 
z čehož mám radost. Mladší dělala krasobruslení a zúčastnila se 1. zimní olympiády mládeže a k tomu dělala atletiku, byla v dorostenecké kategorii halovou mistryní republiky ve skoku do výšky. Také se zúčastnila letní olympiády mládeže. Starší dcera hraje dosud za Auto Škodu basketbal a navíc už vychovává basketbalové naděje. No a jak jsme je vedli ke sportu, tak když jsem měl čas, příležitostně jsem si zasportoval. Běhání ale začalo tak nějak před šesti sedmi lety. Rád jsem běhal na Silvestrovských bězích v Mladé Boleslavi. Vždy jsem toužil přinést domů nějaký ten pohár, ale nikdy se mi to nepodařilo. Už v to, popravdě, ani nedoufám, ale běhání mne moc baví.

Kolik toho naběháte?

Nyní běhám tak třikrát týdně a měsíčně naběhám tak 120 až 160 kilometrů.

Nejzajímavější výkon?

Určitě Mladoboleslavská čtyřiadvacetihodinovka někdy před šesti lety.

Kolik?

To víte, já machr si říkal, že když v tréninku běhám šest kilometrů, bude to pohodička. Nyní už jsem daleko pokornější, protože to bylo hodně těžké, hodně náročné, hodně to bolelo. Uběhl jsem sto kilometrů, ale musela pro mne přijít manželka, nebyl jsem schopen na Štěpánce vyjít sám ani schody. A dva týdny jsem do schodů chodil pozadu. Šílené. A pak jsem běžel 50 kilometrů kolem Sychrova. To je krásný závod. Zvládl jsem to za šest hodin a pár minut a letos se tam chystám znovu, moc se těším.

A klasický maraton? 42 kilometrů?

Čistý maraton ještě za sebou nemám, ale věřím, že letos, nebo za rok se do něho pustím.

Máte vysněný běžecký cíl?

Ani ne, jen ten maraton. Chtěl bych ho zaběhnout za čtyři hodiny. To bych vážně rád.

Vy provozujete v mladoboleslavské sportovní hale saunu. Relaxujete po závodě „doma"?

Jasně, bez sauny si neumím život nyní představit. A nemyslím tím jen pracovně, ale to, že mi pobyt 
v ní dělá dobře. A jsem rád, že Boleslaváci cestu do sauny nacházejí stále častěji. Přicházejí sauně prostě na chuť.

Řekněte mi na závěr. Ale neříkejte mi, že na to, až všichni odjedou domů. Na jaký okamžik se v neděli nejvíce těšíte?

Těším se na chvíli, kdy budu moci poslat výtěžek ze startovného na účet rodičů zdravotně hendikepované dívky, která to nemá v životě lehké. Výtěžek bude směřovat na zajištění asistenčního psa pro malou Andrejku. Také se těším na setkání s kamarády, přáteli, snad i novými běžci. A těším se, až vyběhnu na horizont u Holých Vrchů. Tam je krásný výhled do krajiny.

Takže se třeba na chvíli i zastavíte a budete se kochat?

Tak tohle běžec neudělá. Ale možná zpomalím. 
I když… to víte, my běžíme všichni na čas a počítáme každou vteřinu. Jsme všichni během posedlí…

Čtěte také: Pojizerský kros: v Bradleci kralovali Šibravová a Miler