„Publikují vlastní fotky nebo videa a bohužel se stává, že zažívají naprostý opak toho, co původně zamýšlely. Sklidí výsměch, verbální zraňování, odmítnutí. Stanou se tak terčem na střelnici," řekla psycholožka a připomněla, že každý chce být přijímán svým okolím: „Hodnocení a porovnáváníse s druhými je náplní našeho vědomí. Myslím, že se to týká nás všech."

Řešili jste v poslední době ve škole nějaký případ šikany? A jak při tom postupujete?

Veškeré informace, které se v souvislosti se svým povoláním dozvím, jsou důvěrné. To slovo bych ráda zdůraznila, protože je od slova důvěra. A důvěra mých klientů je pro mě důležitější než publicita. Mohu však zmínit jistá opakující se témata. Dejme tomu, že se dítě s nějakou diagnózou stane terčem posměchu pro svou odlišnost. Následně se doporučuje pracovat jak s obětí šikany, tak s agresorem, se třídou, konzultovat věc s učiteli nebo svolat pedagogickou radu. A je nezbytné navázat spolupráci s rodiči.

Daří se šikaně při odhalení zabránit? Nebo k ní některé děti dále inklinují?

Nesouhlasná reakce vyučujících s takovým chováním a zapojení rodičů může projevy nežádoucího chování poměrně rychle zastavit. Šikanu si ale netroufám vůbec podcenit a navrhuji například zvýšený dozor ve třídě i o přestávkách a další postup, jak už zaznělo výše. Pokud se na mě s tímto tématem někdo obrátí, beru ho jako akutní případ a upřednostním ho. Ke druhé části otázky bych ráda zmínila biologickou rovinu. Darwinova evoluční teorie říká, že v přírodě přežívají ti nejsilnější a nejlepší. To už si dávno neuvědomujeme. Proto nemáme rádi ty, kteří jsou jiní. Pokud například natřete orlovi křídla a on na pohled vypadá jinak, ostatní orli se k němu slétají, aby ho zabili. Jsou vedeni pudem, který jim přikazuje ničit ty, kteří jsou jejich rodu, ale jiní. Tím už se dostáváme k psychologii menšin a vlastně i principu šikany.

Zaznamenala jste nějaký případ šikany pedagoga ze strany dětí?

Dosud se na mě s tímto tématem nikdo z kolegů neobrátil. Autorita je buď založena na moci a pocitech viny či strachu, nebo je přirozená, založená na respektu. Zde si musím postěžovat, že je škoda, že není ve školství více učitelů - mužů. Šikana je choulostivé a citlivé téma, protože pro pedagoga je situace ponižující. Proto je tak těžké něco takového přiznat, a odhalit tak svou vlastní zranitelnost. Jednodušší je „stavět obranné zdi". Tady bych vážila každý krok. S kolegyněmi, které řešily svou autoritu, jsme pracovaly s metaforou dirigenta. Dirigent - učitel vejde do třídy, poklepe taktovkou, čímž dá jasně najevo svou přítomnost, a počká, až se orchestr-žáci ztiší. Pak se pozdraví, rozdá žákům „noty", pokyne taktovkou a začne se hrát. Je ale na každém učiteli, jaká bude ta jeho hudba. A já všem přeji, aby se líbila a byla co nejkrásnější.

Čtěte také: Ředitelka školy: Šikana se musí zachytit hned, než začne bujet