Jít si vyzkoušet zabojovat o titul MasterChef byl váš nápad? Vždyť řada Rakovničanů vás zná jen s kytarou…

Byl to můj nápad. Viděl jsem kdysi poslední tři díly minulé řady, kterou vyhrál Roman, a v tu chvíli jsem si přál stát na jeho místě. Jsem soutěživý člověk, tak jsem si řekl, že to musím zkusit. Jakmile tedy vyhlásili další řadu, nezaváhal jsem, a okamžitě podal přihlášku. Během dvou měsíců pak dorazil e-mail s pozvánkou na casting. To, že mě hodně lidí zná spíše s kytarou a neřekli by do mě, že umím také vařit, je pravda. Jenže pravda je taková, že vaření je mým druhým velkým koníčkem, který dělám souběžně s muzikou.

Vzpomenete na své první kuchařské pokusy?

Doposud jsem všude říkal, že mým prvním oficiálním receptem, který jsem zvládl ve třinácti letech, bylo nadívané kuře. Jenže zrovna včera mě babička vyvedla z omylu. Pamatuje si prý dobře, jak jsem už v pěti letech, oblečen do své vlastní zástěry, patlal řízky.
Je pravda, že co se týká vaření, byla pro mě největší inspirací a učitelem máma. Stále jsem se motal kolem ní v kuchyni a fungoval jako její pomocník ve stylu: přines, umyj, podej. To jsou asi ty nejlepší základy.

Jak se dalo očekávat, přijela vás na natáčení podpořit řada přátel a rodina.

Měl jsem postaven příběh na tom, že jsem muzikant a mám kapelu. Dost narychlo jsem sehnal z Falešné Ozvěny jen Bena a Vráťu, tímto jim děkuji. Byl jsem moc rád, že tam se mnou někdo je. Bylo to fajn. Posléze jsem zjistil, že mi drží palce nejen rodina a přátelé. Vnímám pozitivní ohlasy na mé účinkování v tomto pořadu i z širšího okruhu lidí, které třeba ani neznám a oni mě ano. To je určitě příjemná zpětná vazba.

Vaření je podle některých kuchařů magická záležitost, nabízející nevyčerpatelný zdroj nápadů, nových pokusů.

Také to tak vnímám. Toho, co nevím, je ještě hodně. Na světě je mnoho druhů surovin, se kterými jsem ještě nikdy nepracoval. Zapojovat fantazii je určitě nezbytné. Pokaždé, když vařím za sebou dvě stejná jídla, tak mohou napodruhé dopadnout úplně jinak.

Kterou kuchyni preferujete?

Vařím klasickou evropskou kuchyni. Mám rád středomořské recepty s prvky Francie. Ovšem nebráním se jakékoliv světové kuchyni.

Nejtěžší pro vás je?

Udělat dobrý pokrm tak, abych s ním byl spokojen i já, protože jsem k sobě hodně kritický, co se jídla týče. Okolí si většinou mé pokrmy pochvaluje.

Máte nějaký svůj recept?

Začali mi říkat Pan křepelka. Na základě prvního kola, kdy jsem zvolil k mé prezentaci netradičně křepelku a připravil jsem ji podle svého receptu. Rád vařím indické kari. Směs koření si míchám sám, nekupuji si ji. Chci, aby chutnalo autenticky a ne zcela fádně, jako v každé druhé závodce.

Máte už nasbírané nějaké své recepty?

Nemám vyloženě své recepty. Spíše se inspiruji ostatními. Při vaření ale určitě kladu důraz na čerstvost vybraných potravin a jejich kvalitu.

V pořadu jsem zaslechla, že je vaším snem mít netradiční hudební klub s restaurací.

To je zatím jen takový nedosažitelný sen. Taková věc stojí hodně peněz a chce také dostatek zkušeností. A upřímně - ani účast v MaserChefovi ze mě profíka neudělá.

Jak náročná byla pro vás účast ve zmíněné soutěži?

Bylo to především časově náročné. Také mě to stálo hodně energie a nervů. Třeba už jen to, být dvanáct hodin denně s lidmi, kteří s vámi tak úplně vycházet nechtějí. Teď hovořím o některých soutěžících. Vždyť padesát procent toho pořadu je vlastně vztahová, psychologická show.

A s kým jste si například takříkajíc skutečně sedl?

Musím říci, že ve své podstatě, tedy až několik výjimek, se tu sešla dobrá parta lidí. Vytvořili jsme tam takové zdravé jádro. A úplně nejvíce jsem si sedl s Pavlem, Jirkou a Tomášem. Ale některé holky byly také fajn.

Jaká byla porota?

K práci se staví jako opravdoví profíci a celkově to jsou určitě podle mého féroví chlapi. Zvlášť pak pan Kalina.

Zaskočilo vás něco během soutěžního klání?

Čekal jsem, že to bude kolo od kola těžší a těžší. Tedy složitější pokrmy a třeba i nějaká exotika. Prioritně ale šlo hlavně o to, že nás chtěli naučit nějakou zcela základní věc pořádně. Když to přeženu, tak třeba vajíčko takzvaně naměkko, ale dokonale. Naučil jsem se tak správně pracovat s obyčejnými surovinami.

Nemáte pro naše čtenáře tip na nějaký postup, který je mezi Čechy obecně rozšířený a je to špatně?

Někdo si třeba stojí za tím, že do vody, ve které se mají vařit těstoviny, přidávají olej. Znám lidi, kteří naopak říkají, že olej do vody vůbec nepatří, protože omáčka má na těstovinách držet a když na ně dáte olej, tak tomu moc naproti nejdete. U vaření je každopádně třeba více přemýšlet, například, jaké suroviny k sobě lépe ladí a jak pokrmy kombinovat třeba s vínem. Důležitou roli hraje prezentace na talíři, dále jak vše správně načasovat tak, aby vše klaplo a jídlo bylo před servírováním teplé.

Do jiného typu reality show byste nešel?

Já ani nevím, jestli bych šel znovu do téhle. Bylo to příjemné, ale našly se i tmavší okamžiky. Nezdá se to, ale je to náročné. Celý týden jsem byl na hotelu v Praze, jen jsem přijel na den na otočku domů a v neděli zase zpět. Tak to trvalo téměř dva měsíce. To rozhodně není takové tempo a taková zátěž pro každého.

O čem je teď váš život?

Teď dokončuji hudební obor na pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. Musím ale říci, že mi MasterChef pomohl utřídit si myšlenky. Rozhodnout se v tom, co vlastně chci, a tím je gastronomie. Je to cesta, kterou se chci ubírat.

Můžete být konkrétnější?

Máme v plánu si s přítelkyní otevřít nevšední stánek se sezónním typem stravy. Nechci více prozrazovat, protože nic podobného v republice zatím není.
Rádi bychom si takto vydělali do začátku nějaké peníze. Uvidíme, jak to dopadne, vyjet bychom chtěli už na jaře příštího roku.

Jaké jsou vaše plány s kapelou?

Máme v plánu pár koncertů na podzim. Vydali jsme druhé CD a bude se možná dělat klip, ale to je zatím „v plenkách".

Stíháte i jiné zájmy?

Baví mě práce na zahradě. Máme s přítelkyní zahrádku u jejích rodičů, o kterou se společně staráme. Máme tam všechno možné: papriky, rajčata, zelí, špenát, mrkev, petržel, byliny, jahody, lusky…

Odrazila se nějak vaše účast v MasterChefu také na popularitě kapely?

Myslím, že se to na sledovanosti kapely, co se týká lidí z celé republiky, odrazilo. Byl bych rád, kdyby to tak fungovalo i nadále.

Honzovo indické kuře na kariSuroviny pro přípravu cca 4 porcí: 4 lžíce rostlinného oleje, 1 lžička pískavice (neboli řecké seno), 2 lžičky černého hořčicového semínka, 1/2 lžičky koriandrových semen, 1 čerstvá chilli paprička, 2 velké žluté cibule, 1 vrchovatá lžička kurkumy, 2 lžičky směsi kořeni garam masala, 1 lžička sušeného chilli, 500ml kuřecího vývaru nebo vody, 4 kuřecí prsní řízky, kokosové mléko, čerstvý koriandr, sůl & pepř, hmoždíř.

Semena koriandru a pískavice roztlučte ve hmoždíři a ve hlubší pánvi mírně rozpalte olej a restujte koření asi jednu minutu (pískavici, koriandr, hořčičné semínko i pokrájené čerstvé chilli). Do pánve přidejte nahrubo nakrájenou cibuli, kurkumu, sušené chilli a směs garam masala, vše promíchejte a restujte cca 2 minuty, poté zalijte vývarem nebo vodou a přiveďte k varu.

Mezitím si na druhé pánvi zprudka opečte osolené a opepřené kuřecí maso, které je pokrájené na libovolné kousky (prso můžete nechat klidně v celku, ale tím se příprava pokrmu trochu prodlouží). Opékejte do lehce zlaté barvy (cca 2 minuty podle velikosti kousků), poté maso přidejte do omáčky společně s kokosovým mlékem a vařte ještě 10 minut. Na závěr dochuťte solí, pepřem a čerstvě posekaným koriandrem. Pokrm podávejte ideálně s jasmínovou rýží či indickými plackami.

Rada na závěr: Garam masala je směs koření (římský kmín, pepř, hřebíček, muškátový květ, koriandr, kardamom, bobkový list…) v různém poměru a neexistuje jediný správný recept, i přesto se dá poměrně snadno sehnat. Podstatou chuti celého receptu je použití jednotlivého koření a semen, nikoliv však u nás běžná směs „kari" , která nemá tak výraznou chuť.

Čtěte také: Do Ameriky jel, aby ho tam srovnali. Nyní láká lidi na hamburgery a steaky