Muž sedí za loupež, i když se o přepadení nepokusil

Jeho cílem se vpředvečer loňského Štědrého dne měla stát čerpací stanice na Kutnohorsku. A když to nevyšlo na jedné, zřejmě to chtěl zkusit na druhé. Po zuby ozbrojeného muže ale policisté zadrželi dřív, než stačil ohrozit někoho dalšího nežli účastníky silničního provozu.

Podezřelý automobil

Podle vyšetřovatelů, s jejichž závěry se soudy ztotožnily, se pachatel na svůj čin důkladně připravil. Ve svých plánech se ale přepočítal. Předpokládal zřejmě, že 23. prosince po deváté večer bude čerpací stanice v Církvici na Kutnohorsku opuštěná a kromě obsluhy tam v době vrcholícího předvánočního shonu nezastihne nikoho dalšího. To byl ale omyl. A přítomní by museli být slepí, aby si jeho felicie nepovšimli. Není totiž obvyklé, aby auto přijelo na pumpu výjezdem. Nota bene když za volantem vozu s odmontovaným registračními značkami sedí postava s kuklou na hlavě.

Honička v závějích

Ani řidič ale nemohl přehlédnout, kolik je zrovna na benzince lidí. Proto jen projel a pokračoval k čerpací stanici v Čáslavi. Přestože se v Církvici o nic nepokusil, volal tamější pumpař na linku 158. Policisty upozornil na výskyt podezřelého auta s podivným šoférem.

Policejní hlídka, jež vyjela oznámení prověřit, objevila podezřelé vozidlo nedaleko jedné z čáslavských pump. O tom, že s tímhle autem nebude všechno v pořádku, nebylo pochyb ve chvíli, kdy automobil v policejních barvách k němu začal couvat. Řidič, jenž v té době už kuklu na hlavě neměl, se rozhodl na nic nečekat a práskl do koní pod kapotou. Ve snaze ujet pronásledovatelům dokonce v ulici Emila Picka házel před blikající a houkající služební vůz „ježky“ – kostky s polystyrenu se zapíchanými hřebíky, jež zřejmě měly stíhající vozidlo zastavit propíchnutím pneumatik.

Tím, pro koho honička skončila, byl ale naopak uprchlík, jenž najel do závěje. V té chvíli už byli do pronásledování zapojeni policisté nejen z Čáslavi, ale i z Kutné Hory. Nezbývalo tedy než se vzdát. Klást odpor ostatně nedostal čas. Pak přišel šok: z auta uvízlého ve sněhu vytáhli policisté muže v neprůstřelné vestě, u něhož našli armádní samopal vzor 58 s nasazeným zásobníkem obsahujícím 20 nábojů, k němuž byl lepicí páskou připevněn další zásobník s 29 střelami. Mimo to měl dotyčný ještě samopal vzor 61 – takzvaný škorpion – s 54 náboji a podomácku vyrobeným tlumičem. Ten ležel v přihrádce spolujezdce s pažbou nastavenou tak, aby jej řidič mohl snadno popadnout. V autě se našly také tři kukly maskující obličej. A mimochodem – řidič měl upito. Nadýchal 1,22 promile.

Obhajobě soud nevěřil

Tohle vše podle kriminalistů jasně dokumentovalo, že Jiroušek, jenž se potýkal s těžkostmi při splácení dluhů, chystal přepadení pumpy. On však nabídl jiné vysvětlení. Byl prý jen tím, kdo zbraně převážel. Za pětitisícovou odměnu. „Převzal jsem je od osoby, jejíž jméno nemohu uvést z obavy o svůj život a bezpečnost mé rodiny,“ prohlásil obžalovaný.

Stejné důvody mu prý brání označit i příjemce. Vedle pokynů, že má věci odevzdat při setkání na čerpací stanici, prý dostal také mobilní telefon pro možnost domluvy. Právě jeho prostřednictvím se měl onoho večera dovědět, že z Církvice, kde ohlášený vůz Audi A6 černé barvy nečekal, musí přejet do Čáslavi. Telefon ale během honičky odhodil.

„Když přijela policie, já v Čáslavi normálně čekal,“ odmítl obžalovaný, že by měl loupežné plány. Kdyby chystal přepadení, nic mu tam podle jeho slov v provedení činu nebránilo. A poukazuje na nelogičnost: proč by se na čin, který měl spáchat sám, vybavil dvěma samopaly a třemi kuklami? „Moji verzi policie ani neprošetřila; chtěli to co nejrychleji odsoudit,“ postěžoval si Jiroušek. A naznačil i důvod: „Ty zbraně mohou pocházet od lidí od policie.“

Žádné pochybnosti

Nabízená verze má ale podle soudu vážné trhliny. Pokud by měl obžalovaný pravdu, předsedkyně senátu Helena Rudá považuje za nesmysl, aby na auto převážející zbraně upozorňoval odmontováním poznávacích značek. A nadto jeden samopal umístil tak, že by ho při případné policejní kontrole nebylo možno přehlédnout. Nelogické se jeví i použití neprůstřelné vesty – a zejména kukly. „Obhajoba je nevěrohodná, vše jednoznačně svědčí pro přípravu loupeže, na niž se obžalovaný nachystal a plánoval přepadení benzinového čerpadla,“ konstatovala soudkyně.

V případě muže, jenž čin spáchal v samém závěru zkušební doby podmínečného propuštění z věznice (odpykával si tam tříletý trest za loupež, k němuž byl odsouzen v roce 2003), neměl soud pochybnosti o spáchání dalších trestných činů – nedovoleného ozbrojování a ohrožení pod vlivem návykové látky. Posledně jmenovaný skutek vyústil v uložení zákazu řízení. Pouze odsouzení za násilí proti úřední osobě v souvislosti s házením pichlavých nástrah před policejní vůz může být podle odvolacího senátu sporné. „Na rozhodování o výši trestu to ale nemělo vliv,“ upozornila Rudá.