Ještě téhož roku v polovině listopadu obdržela obec povolení k vybudování vlastní školy od zemské školní rady v Praze. Trvalo však ještě více než dva roky, než se se stavbou začalo. Provedl ji stavitel František Skořepa ze Zbraslavic podle plánů stavitele Josefa Hrivky z Kutné Hory. Všechno tehdy vyšlo podle plánů a nepoměřická škola byla slavnostně vysvěcena 20. září roku 1908 děkanem Josefem Klusem z Košic.

Ve škole se začalo ihned vyučovat. Žáci do ní nastoupili bez nadsázky den po vysvěcení, tedy 21. září a nebylo jich právě málo. Hned v prvním roce navštěvovalo školu 83 dětí, které byly rozděleny do dvou tříd. Na budovu byl umístěn nápis „Jubilejní škola" na památku toho, že byla vystavěna stejného roku, kdy císař František Josef I. slavil šedesáté výročí panování. (Nápis zde však zůstal pouze deset let. Po vyhlášení samostatnosti byl odstraněn).

S postupem let žáků ve škole v Nepoměřicích přibývalo. Bylo jich tolik, že musel být dokonce přijat i jeden učitel navíc. Přesto ale vše probíhalo v poklidu a škola dokonce fungovala i v období první světové války. Právě v těchto letech bylo dětí ve škole nejvíce. Ve školním roce 1917/1918 do školy docházelo 87 žáků a dvoutřídní škola tak musela fungovat na plné obrátky.

před rekonstrukcí

Netrvalo ale dlouho a přišel zlom. Počet žáků začal klesat. Už v roce 1924 sem docházelo do školy 58 žáků. Škola ale i tak dál vzkvétala. Prošla rozsáhlou modernizací a zastupitelé sem dokonce nechali zavést elektrický proud. Život v nepoměřické škole neutichl ani v době druhé světové války. Její dopady, ale místní žáci i učitelé pocítili na vlastní kůži. Od prosince roku 1942 byl ve škole zaveden jako hlavní jazyk německý a až do 1. května roku 1945 se zde vedla veškerá korespondence pouze v německém jazyce. Začátek roku 1945 byl pro Nepoměřice krušný. Škola neměla dostatek uhlí na topení a tak byla pro žáky uzavřena. Toho využili němečtí vystěhovalci a 2. března 1945 ji zabrali. Jednalo se o 52 osob ze Zotwitzu. Děti se v této pohnuté době učily v půldenních intervalech v úřadovně „Kampeličky". Dopoledne přicházeli žáci druhé třídy, odpoledne žáci první třídy. Nepoměřická škola ale nakonec válku ustála a po jejím skončení se zde výuka rozjela znovu naplno.

I když žáků stále ubývalo roku 1957 jich bylo pouze 36 škola dál fungovala. Přežila šedesátá i sedmdesátá léta. Vstup do těch osmdesátých se ale už nevydařil. Kvůli nedostatku žáků byl školní rok 1979/1980 pro nepoměřickou základní školu posledním.

Budova ale nezchátrala. Naopak! Prošla rekonstrukcí a nyní je chloubou obce. „V prvním patře budovy sídlí mateřská školka. V přízemí je lékař, pošta a také obecní byt," uvedla starostka Nepoměřic Markéta Špitálníková.