VYBRAT REGION
Zavřít mapu

David Bartoň: na cestě k sobě samému

Kutná Hora – V sobotu odpoledne se v GASKu konala unikátní vernisáž výstavy s názvem IHS, Iesum Habemus Socium. Jedná se o novou stálou expozici o Jezuitech, která je situována v severním křídle Jezuitské koleje. Výjimečnost výstavy spočívá v tom, že se jedná o rozměrná plátna s texty zachycujícími charakter duchovní cesty zakladatele řádu Ignáce z Loyoly. Čtyři týdny cesty, čtyři schodiště, po kterých návštěvník stoupá vzhůru, čte a přemýšlí. Povídala jsem si s autorem výstavy, Davidem Bartoněm.

30.11.2014
SDÍLEJ:

David Bartoň.Foto: Denik/Hana Kratochvílová

Proč jste si vybral pro výstavu právě prostory GASKu?

Tak prostory GASKu byly vlastně zadání, protože součástí rekonstrukce celého severního křídla je i expozice o Jezuitech. Zadání celé výstavy vlastně spočívá v tom, že se má vlastně udělat expozice a nejsou žádné exponáty, protože tu nic po Jezuitech nezůstalo. Nic než ta budova. No a proto vlastně ve věži severního křídla vznikl nápad udělat výstavu.

Jak jste výstavu pojal?

Tak rozhodli jsme se s kolegou, že jezuitskou spiritualitu představíme daleko spíš než samotné dějiny řádu jako takové. Ty se u nás obvykle představují tak, že se vystaví nočník pátera Koniáše a klobouk Martina Středy a ještě se pod to napíše: předměty mluví. A my jsme přesvědčeni, že předměty vůbec nijak nemluví. Navíc nikdy není jisté, zda do toho nočníku skutečně čůral dotyčný. Další variantou potom je, že se udělá expozice, kde se ukazují jezuitské mrtvoly a to nám zase připadalo odporné.

Kam jste tedy výstavu směřovali vy?

Rozhodli jsme se, že uděláme expozici, která respektuje to, co si Ignác z Loyoly přál. A to bylo, ať už třeba řád zanikne, jako tomu bylo v tomto případě, když zde byla zrušena kolej, ale aby nezaniklo to, čemu on říkal pomáhání duším. . To Ignác se psal ve svých exerciciích, což je taková drobná knížka o tom, jak se člověk potká sám se sebou a se skutečností, kterou zažívá hluboce a opravdu to setkání prožije.

Člověk se tedy na výstavě může setkat sám se sebou?

Dlouho jsme se zabývali myšlenkou, jak dát ty čtyři týdny Ignácových exercicií sem do prostor věže tak, že je člověk čte, stoupá vzhůru a přemýšlí. Ukázalo se, že je tam tolik termínů, kterým dnešní člověk nerozumí, třeba spása, milost, Bůh. A nebo jim rozumí, ale vlastně blbě. Nakonec jsme se rozhodli obrátit na jinou literaturu, v tomto případě to byl Anthony de Mello, což byl Jezuita, který zemřel v polovině minulého století. Ten se pokoušel dělat Ignácovy exercicie, ale nepoužíval nutně slova z teologického žargonu.

Texty v expozici jsou tedy přizbůsobeny dnešnímu člověku?

Je to postaveno tak, aby mu nebránil jazyk církevní nebo teologický nebo dávno zapomenutý. Já jsem do expozice vybral jen takové texty, v nichž se ani jednou nenajde slovo Bůh, ani milost, ani spása. Je to čistě pro současného člověka a snad je to pro něj srozumitelné. Ale ta struktura i ten záměr je identický s tím Ignácovým zaměřením.

Takže dalo by se říct, že nějaký náboženský odkaz tam člověk najde?

Ne, tam je veliká skepse. Pro člověka nenáboženského, ateistu, může být výstava zajímavá a má to co dělat především s tím, jak se člověk probudí, aby si byl vědom toho, co dělá. A to nemá nutně vazbu na náboženství, na kult, na uctívání. Nemá. Myslím, že tu výstavu docela dobře může projít třeba i taoista či budhista.

A člověk věřící?

Pro člověka věřícího je to tak, že před námi stojí otázka, jak formulovat věci nově a jak je předat například svým dětem a přitom nepoužít slovo, které mu bude nesrozumitelné – třeba spása. Je fakt, že je to expozice pro dospělé, s tím nelze udělat nic. Ale když se začtete do těch jednotlivých textů, tak v prvním týdnu, tedy na prvním schodišti, se definuje situace člověka, tedy jak ho ztišit, aby si vůbec byl vědom toho, co se děje kolem něj a v něm a u toho vydržet. Ne že zase pak zdrhne za svými věcmi a mozek mu pořád vyrábí další a další informace. Ztišit se, zastavit se a vnímat sebe a to okolí. Je to vlastně mystická cesta a vůbec pak nezáleží tolik na těch slovech.

Ale výstava je přece postavena na textech.

Ano, ale tady jde o to spásu zažít, ne ji jako definovat. Zažít svobodu a osvobození se od předsudků, který člověk má, od závazků, od věcí, které ho svazují.

Dalo by se tedy říci, že je to taková cesta osvobození se člověka od věcí, které ho ruší, ať už v jeho duchovním životě nebo na cestě k sobě samému?

V podstatě jde o to, že Ignác měl v Manrésy, což byla oblast, kde strávil část svého života, tak tam v poustevně měl hluboký zážitek, že zažil přítomnost Boha. Ale takového Boha, kterého nejde popsat slovy, nejde ho uchopit, je to intenzivní zážitek. A on chtěl tuto zkušenost jako zážitek předat, protože měl pocit, že je dostupná všem. A jde o to, jak člověka disponovat pro to, aby tohle zažil.

A na čem je tento zážitek závislý? Například na intelektových schopnostech člověka?

Naprosto nikoliv. Tento zážitek může zažít úplně stejně člověk mentálně zaostalý i geniální. Tady jde o něco jiného. Tady jde o to, že nedefinujete, nevymýšlíte, nekonstruujete, ale něco zažijete. Člověk, který říká s hrdostí, že ho toto nezajímá, tak je stejně ochuzen, jako ten, dám-li příklad: víme všichni, že je docela dobrý zážitek ochutnat (tedy zažít) indickou kuchyni. A nikdo nebude říkat: „To jsem ale úžasný, že jsem neochutnal indickou kuchyni", protože se to chápe jako chudost. A podobnou chudostí bych nazval to, když se někdo považuje za úžasného jenom proto, že nemá žádnou náboženskou zkušenost. Takový člověk je chudý.

Jak vás tohle napadlo?.

(…smích). To je asi na delší vyprávění. Prostě nás to napadalo. (David Bartoň se znovu velmi upřímně rozesměje.)

Koresponduje s expozicí nějak betlém Václava Sokola, který můžeme vidět v přízemí?

Ano, to je vyloženě zamýšlené pro děti. Václav Sokol má současně nahoře výstavu a před týdnem mu vyšla nová kniha. A ten betlém je tady proto, aby to všechno bylo tak jako schůdnější, expozice je pro dospělé, betlém pro děti.

Člověk se může potkat sám se sebou jedině v tichu. Potřebujeme se naučit snášet ticho, najít v něm svůj domov – místo, kde se můžeme dotknout pramenů života ve svém nitru. Nic není cennější než ticho.

Autor: Hana Kratochvílová

30.11.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nejvtipněji naložené vozy na silnicích. Nákladem je vše, co si zamanete.
AUTOMIX.CZ
54

GALERIE: Nejvtipněji naložené vozy na silnicích. Nákladem je vše, co si zamanete

Židovská synagoga v Čáslavi se otevřela v neděli pro veřejnost.
25

Židovská synagoga v Čáslavi se otevřela v neděli pro veřejnost

Kutnohorští spartani reprezentovali na Havaji

Kutná Hora /FOTOGALERIE/ – Jedním z hlavních vrcholů tohoto roku pro překážkové závodníky ve Spartan Race Michala Pavlíka a Martinu Fabiánovou z Kutné Hory byly tři závody během jednoho víkendu na Havajských ostrovech.

POSLEDNÍ ROZLOUČENÍ: Smuteční obřady na Kutnohorsku

Kutnohorsko - Zarmoucení pozůstalí se v týdnu od 14. do 20. srpna naposledy rozloučí se svými blízkými.

V kutnohorském krytém bazénu dochází k opravám

Kutná Hora - Letní odstávku krytého bazénu v Kutné Hoře využívá TJ Sparta Kutná Hora k opravám. V tomto týdnu zde dochází k rekonstrukci nátoků do bazénu a k výměně pískové náplně ve filtrech.

Pěstujeme olivy

I u nás se dají vypěstovat olivovníky. Můžete je mít i doma, vždyť naprosto nejlepší pro naše podmínky je jejich pěstování v květináčích. A tak se jich nebojte a pojďme společně na to.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení