VYBRAT REGION
Zavřít mapu

FOTOGALERIE: Na vrchol rozhledny běhali s „dejchákem“ i bez něj

Vysoká – Několik desítek hasičů a hasiček se v sobotu sešlo k soutěži „Běh na Vysokou“, jenž pořádalo Okresní sdružení Hasičů ve spolupráci se sborem v Nových Dvorech. Celkem se přihlásilo 31 závodníků i závodnic z deseti sborů dobrovolných i profesionálních hasičů. Mezi nimi bylo i sedm dívek. 

16.4.2012 1
SDÍLEJ:

Běh na Vysokou. 14.4. 2012Foto: Deník/ Jiří Kalát

My jako trojka máme ve vybavení i dýchací přístroje, které musíme každoročně dvakrát povinně vydýchat. To se normálně dělalo v hasičské zbrojnici nebo po Nových Borech. Pak se sem kluci jeli podívat a zatrénovat si, no a mě napadla myšlenka uspořádat závod,“ popisuje vznik soutěže starosta okresního sdružení hasičů Jaroslav Dušek.

Závody by se měly konat dvakrát ročně. Na jaře jsou připraveny spíše pro jednotlivce a na podzim naopak pro družstva. „Chceme vyplnit mezeru v sezoně, kdy se před sezonou a po ní nic neděje. Hlavně je to pro jednotlivce, ono není vždy lehké sehnat tým sedmi lidí na regulérní hasičské závody,“ vysvětluje Dušek.

Vyběhnout oněch sto čtyřiačtyřicet schodů není jen tak, a své o tom ví i Tomáš Filipi, jeden z účastníků závodu: „Chtěl jsem si to znovu vyzkoušet. Minulý rok to nebylo špatné, ale letos to moc dobře nevidím.“

„Krizový moment jsem měl asi v půlce, pak už to šlo,“ pokračuje Filipi.

Jak u zásahu, tak na soutěži

Při soutěži mají na sobě hasiči zásahový komplet, v kterém vyjíždějí k například k požárům. Ten se skládá z těžkých bot, kalhot, bundy a nezbytné helmy. Někteří mají na zádech i dýchací přístroje. „Kdo má papíry na dejcháky, tak jde s nimi. Kdo na ně oprávnění nemá, může soutěžit jen v kategorii bez dýchacích přístrojů,“ vyjmenovává pravidla Dušek. „Nezáleží na tom, kdo má jaké vybavení, jestli novější či těžší, každý soutěží v tom, v čem jezdí k zásahům,“ dodává Jaroslav Dušek..

Tak zase za rok

Na soutěži se objevily sbory i ze vzdálenějších měst a obcí, jakým je například Chrudim a nebo Kuchařov. Akce byla přitom míněna spíš pro místní. „Nevím jak se to rozneslo, ale jsem rád, hodně lidí nás dost překvapilo, když se přihlásilo,“ s úsměvem komentuje počet a složení účastníků soutěže Dušek.

Podle statistik pořadatelů mají závody prozatím každoročně stoupající tendenci a těší se tak stále větší oblibě. „Zatím to vypadá, že další ročník bude opět tady, protože se nám tu líbí a místní úřad nám vychází vstříc,“ vzkazuje všem hasičům i návštěvníkům Jaroslav Dušek.


ROZHOVOR

O extrémní soutěži „Běh na Vysokou“ vypráví dobrovolná hasička a zdravotní sestra Veronika Löblová

I s rozbitým kolem se dá výstup dokončit a na věž se dostat¶

Vysoká – Mezi soutěžícími se sešlo i sedm odvážných žen, mezi nimi i Veronika Löblová, které změřily síly mezi sebou, ale samozřejmě porovnávaly i dosažené časy se svými mužskými protějšky.

Proč jste si přijela zasoutěžit?

Zkusit to, podobné věci mě lákají, tak jsem si řekla, proč ne.

Co vás na tom fascinovalo?

Je to těžká a extrémní disciplína, tím pádem pro mě velká výzva.

Jak jste se připravovala?

Jelikož jsem teprve před třemi dny zjistila, že soutěž existuje, tak to ani moc nešlo. (smích) Ale jsem hasička a připravuji se tak nějak celý rok.

Jaký byl samotný výstup?

Dalo mi to hodně zabrat, to každopádně. Člověk je přeci jenom zvyklý chodit po rovině. Já mám ke všemu ještě sedavé zaměstnání a to nepomáhá. (smích) Cesta nahoru byla dobrá, tedy až na poslední krok, když jsem zakopla a rozbila si koleno (roluje si kalhoty a ukazuje zaschlou krev na noze). Ale jinak to celkem šlo.

Co tomu říkají vaši kolegové ve sboru?

My podobné věci neděláme, na sboru se soustřeďujeme jenom na hasičské útoky. My „tefka“ neběháme.

Tefka? Co si pod tím má čtenář představit?

„Tefka“ jsou disciplíny typu „nejtvrdší přežije“ a podobně. U nás se to moc nedělá. Tohle jsem začala sama. Kolegové si myslí, že jsem se zbláznila. A to jsou „železní hasiči“, kteří slouží v Senohradech, Říčanech, atd. Takovéhle výstupy patří k těm extrémnějším disciplínám hasičského sportu.

Jak dlouhou už se účastníte podobných akcí?

Takhle jezdím první rok a prostě mě to baví. Je to výzva.

Takže příští rok se opět zúčastníte?

Když najdu přihlášku včas, tak asi jo. (smích) 


NÁZOR

Jednou vyběhnout nahoru a pak pro jistotu ještě napodruhé 

Vysoká – Rozhledna stojící u obce Vysoká měří třicet osm metrů, ale ze země se nezdá zase tak velká. Hasiči s funěním vybíhají do schodů a snaží se o co nejlepší čas.

Strach z výšek nemám, ale že by se mi tam chtělo, to rozhodně ne. Jenže fotografie z vrchu by jistě nebyla k zahození. Chvíli jen postávám a sám sebe přemlouvám k výstupu.

Za mnou najednou nadšeně promluví dvě dívky, které se právě chystají do závodů a očividně se na výstup těší. To přesvědčí i moji liknavost, využívám drobné přestávky a škrábu se nahoru.

První kroky nejsou vůbec žádný problém. V duchu si říkám si, co toho s tím nadělají, vyběhnout až nahoru je přeci brnkačka. Jenže po chvíli, jak se schody točí, mi přijdou jaksi nekonečné.

Okolní krajina se pomalu propadá do hlubiny a studený vítr čím dál víc fičí. Jedna otáčka, druhá a za ní čeká další. Mám pocit, jako by věž rostla stejně rychle, jako já po ní vystupuji.

Nakonec se přeci jenom objeví vrcholová plošina a ve stejném čase zazní pode mnou výstřel. Ženská část soutěže právě začala a mladé hasičky vybíhají nahoru. Opírám se o zábradlí, jelikož mi nohy vypovídají službu.

Ještě ani nemám čas pořádně popadnout dech, když už musím brát foťák do rukou a dělat obrázky udýchané slečny. „Tak tohle už podruhé ne,“ vyhrne a sedne si na drátěnou podlahu. S pochopením se usměji a souhlasím.

Počkám, až doběhnou další dvě závodnice a pomalu s nimi scházím dolů.

Když si všimnu mužů v přístrojích, chystající se ke startu, přesunu se tedy k nim. Jenže na zemi to není úplně ono. Tak najednou opět stojím před těmi pekelnými schody a nadávám si, že jsem si nahoře nepočkal. Výstup je sice o něco lehčí, ale i tak mi dá zabrat. S trochou zadostiučinění a škodolibosti si všímám, že i ona slečna se nechala přemluvit k druhému kolu závodů.


Autor: Redakce

16.4.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Jiří Schmitzer vystoupil ve Zruči nad Sázavou.
12

OBRAZEM: Schmitzer získal sympatie zručských posluchačů

Učebna v přírodě. Děti se díky zábavné formě výuky v přírodě dozví, odkud se bere jídlo a jak se pěstují rostliny.

Učebna v přírodě na má za sebou rok existence, chtějí ji i další školy

Jiří Žaloudek: Je příjemné být součástí něčeho tak velkého, jako bylo právě natáčení filmu Masaryk

Čáslav /ROZHOVOR/ - Jiří Žaloudek, člen Městské policie Čáslav, se věnuje již delší dobu příležitostnému hraní ve filmech. Nedávno ho mohli lidé vidět například v seriálu České televize Svět pod hlavou nebo ve filmu Masaryk. V rozhovoru se podělil o své zážitky z natáčení.

Derby je tady. Kácov chce uhlířům oplatit porážku

Vlašim – Devatenácté kolo fotbalové I. B třídy skupiny D nabídne derby. Fotbalisté Kácova hostí Uhlířské Janovice. Hrát se bude na vlašimském stadionu Na Lukách v neděli od 15 hodin. Duel by se měl v případě příznivého počasí odehrát na přírodní trávě.

Šipší potřebuje nová světla, pomůže dotace

Kutná Hora - Sídliště Šipší dostane nové veřejné osvětlení. Technické služby Kutná Hora ve spolupráci s kutnohorskou radnicí požádaly o dotaci na revitalizaci sídlištních světel.

Děti si užily ve školce čarodějnice o pár dní dříve

Kutná Hora /FOTOGALERIE/ - Děti z Mateřské školy 17. listopadu v Kutné Hoře slavily čarodějnice o pár dní dříve. V teple mateřské školy si děti užily projektový den s názvem ,,Pozor děti, čarodějnice letí". Tématický den prožily v rozmanitých kostýmech čarodějnic, čarodějů a mágů. Nechyběla čarodějnická svačinka, hry s košťaty nebo strašidelnými zvířaty.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies