Když doma není kde brát, musí se do ciziny. To platí i pro trh práce. Ke konci března tak bylo na Kutnohorsku zaměstnáno 1126 cizinců. Ve stejnou dobu se přitom na úřadě práce evidovalo 2332 osob z Kutnohorska.

„Počet zaměstnanců – občanů ze zahraničí má trvale vzrůstající tendenci, což je dáno zejména neochotou našich uchazečů s nízkým vzděláním vykonávat těžší manuální prá〜ci na směny, dojíždět do zaměstnání, přizpůsobit se zaměstnavateli při zajišťování nárazové práce a podobně. Negativní vliv v této oblasti mají i relativně vysoké sociální dávky, takže se těmto uchazečům „nevyplatí“ pracovat,“ vysvětlil vedoucí kanceláře Úřadu práce Kutná Hora Václav Hüttner.

Zaměstnavatelé tedy požadují cizince zejména z důvodu přizpůsobení se časovým potřebám zaměstnavatele, minimální nemocnosti, ochoty pracovat a akceptování nižšího platu. Jednou z příčin, zejména ve strojírenské oblasti, je i nedostatek potřebných kvalifikovaných zaměstnanců. „Nejvíce požadují společnosti ČKD Kutná Hora a Foxconn,“ upřesnil Václav Hüttner.

Největší podíl tvoří lidé se středním odborným vzděláním a výučním listem, kterých bylo ke konci března 581. Zaměstnání na Kutnohorsku našlo také 313 cizinců se základním vzděláním. To odpovídá požadavkům místních zaměstnavatelů.

Postupně se mění i národnostní struktura zahraničních zaměstnanců. Ubývá Slováků a Poláků. Evidováni jsou občané Moldávie, Uzbekistánu, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Alžírska, Egypta, Vietnamu, Srbska, Brazílie, Makedonie a další.


Vývoj zaměstnaných cizinců na Kutnohorsku (2004 – březen 2008)
l 2004 446 osob
l 2005 667 osob
l 2006 791 osob
l 2007 1079 osob
l 2008 1126 osob
(zdroj: Statistika ÚP Kutná Hora)

Z Ukrajiny pravidelně přijíždějí česači také na Kutnohorsko

Nejvíce zahraničních občanů zaměstnává dlouhodobě společnost ČKD Kutná Hora. V období sklizně zaměstnávají několik desítek zahraničních česáčů také Sady Svobodná Ves a Sady Bílé Podolí. „Jezdí k nám stejní pracovníci z okolí Lvova na Ukrajině,“ přiblížil Petr Bortlík ze Sadů Svobodná Ves. V sezoně pro ně pracují jak muži, tak i ženy, kterým zajišťují i ubytování. Ani s komunikací není podle Bortlíka problém. „Každý z nás umí nějaký jazyk,“ dodal.

Rumun Vasile Enea: těším se na život bez mafiána!

Jako na smilování čekali na začátek loňského Rumuni a Bulhaři. Členství v Evropské unii jim umožnilo i snadnější přístup k práci v dalších členských zemích.

Jedním z těchto nedočkavců byl i osmačtyřicetiletý Vasile Enea, jehož rodina žije v severorumunském městě Jaš. Ten s přestávkami už žije a pracuje několik let v Čechách.

Z Rumunska hledat práci v jiné zemi jej vyhnali zloději, kriminalita, ale i přístup státu k lidem. Vzhledem ke komplikacím s potřebnými dokumenty občas pracoval i načerno. „Vždycky přes mafiána. Ten nám řekl, kam máme jít a co máme dělat.“

Vasile o svém mafiánovi mluvil otevřeně a nechápal ho jen jako člověka, který se částečně živil na jeho úkor. „Můj mafián je docela hodný. Znám horší případy. Někteří Rumuni pracují třeba tři sta hodin a zaplatí jim jen dvě stě, a to ještě málo,“ vysvětloval lámanou češtinou před rokem Vasile. Tehdy doufal, že jako obyvatel země z EU získá nějakou práci i bez pomoci mafiána. „Chci zajít na úřady a zeptat se. Umím jezdit s traktorem i autem, můžu dělat zednické práce a další věci. Práce se opravdu nebojím,“ říkal s přesvědčením a doufal, že mu někdo z Čechů s hledáním práce pomůže. Podle posledních zpráv s ním měla do Čech jet i manželka. Nezbývá, než věřit, že se jemu a třeba i manželce po vstupu do Unie podařilo v Čechách sehnat vytouženou práci. (msj, mj)