„Byla to hodně nepříjemná situace, ovšem šlo přece o život mého kamárada, který vypadl z auta předním sklem a skončil obličejem k zemi v silničním příkopu,“ přiblížil velice dramatickou situaci otec dvou dcer.

„Asi každý by nejdříve zavolal záchranku, ale mě okamžitě napadlo poskytnout nezbytnou první pomoc. V úvodní fázi jsem kamaráda otočil a vyndáním zapadlého jazyka mu uvolnil dýchací cesty. Chvíli poté dorazili záchranáři, které musel zavolat někdo ze zastavujících vozidel,“ zavzpomínal Jan Veselý.

Teoretické znalosti o poskytnutí první pomoci načerpal z médií a hlavně při studiu na Středním odborném učilišti řemesel v Kutné Hoře, kde v rámci vyučování absolvoval několik kurzů. „Určitě by se to nemělo podceňovat, protože člověk nikdy neví, kdy to využije. Neznám lepší pocit, než zachránit někomu život,“ dodal Veselý.

Anketa: Jak byste se zachovali, kdyby šlo někomu po dopravní nehodě o život?

Michaela Dohnálková, 13 let: Myslím, že bych obstála a první pomoc zraněným lidem poskytla. Dobré základy jsem získala jako členka hlídky mladých zdravotníků, do které chodím na naší Základní škole Kamenná stezka v Kutné Hoře.

Ondřej Horák, 21 let: Jednou jsem jel na kole z Uhlířských Janovic směrem na Sázavu a uviděl jsem auto napasované do stromu. Byl to drsný pocit a v první chvíli mě napadlo, aby to nebyl někdo známý. Ale jít a poskytnout pomoc mi tehdy nečinilo problém.

Jana Švejdová, 40 let: Vůbec si nedokážu představit, jak bych se zachovala. Pohled na krev mi sice nedělá problémy, ale při dopravní nehodě může zraněný člověk navíc dost hlasitě naříkat, i když někdy to může být lepší, než kdyby byl v bezvědomí. Opravdu nevím, co by to se mnou udělalo a jestli bych v sobě v tu chvíli našla odvahu. Teorie a praxe je úplně něco jiného.

Jakou máte praxi sposkytováním první pomoci? Už jste ji sami někdy potřebovali, nebo jste naopak někomu zachránili život? Napište nám na e-mailredakce.kutnohorsky@denik.cz vaše zkušenosti. Názor můžete vyjádřit také příspěvkem vdiskuzi nebo hlasováním vanketě vpravo.