Program vyvrcholil ve čtvrtek, kdy se uskutečnil křest almanachu školy, koncert studentky druhého ročníku pedagogické školy Leony Šenkové, slavnostní odhalení sochy sovy na nádvoří školy a pietní akt u památníku obětem totalitních režimů.

„Pozváni byli významní hosté – zástupci Středočeského kraje, města, ministerstev kultury a školství. Pak samozřejmě absolventi a další významné osobnosti,“ uvedla hlavní organizátorka oslav a šéfredaktorka almanachu, profesorka Jana Andrejsková.

Ta zároveň přiblížila okolnosti vzniku sochy sovy: „Jedná se o dřevěnou sochu. Vznikla z borovice vejmutovky, kterou jsme tady měli mnoho desetiletí, ale jakási infekce tento krásný strom udolala. Borovice byla pokácena, ale uříznuta byla ve výšce několika metrů. Z kmene je na její památku udělaná socha sovy, symbolu moudrosti. Sovu má navíc naše škola i ve znaku,“ vysvětlila kantorka. Jak doplnila, autorkou sochy je Josef Cipryán.

Učení týden počkalo

Jedním z řad studentů, kteří se na organizaci podíleli, byl Ondřej Holý z druhého ročníku pedagogické školy. „Účastnil jsem se třeba výtvarných dílen. Veškeré práce zde byly dělány v duchu názvu oslav To je let – tedy byly motivovány létáním, křídly a podobně. Do organizace je zapojena snad celá škola, celý týden se neučí,“ sdělil.

Na koncert své spolužačky, finalistky soutěže Česko Slovenská SuperStar Leony Šenkové, se přišly podívat „druhačky“ Bára Smrčková a Jolana Faltysová. Podle jejich slov je během oslav nejvíce zaujalo prodávání tužek s logem školy a oslav, kdy chodily po městě jako živé reklamy. „Příjemně nás překvapily reakce lidí,“ řekla děvčata, která se vedle zpěvaččina koncertu těšila mimo jiné na křest almanachu.

Šenková: Přeji dalších 130 let

Finalistka SuperStar Šenková přednesla čtyři písně včetně Lásko, voníš deštěm, s níž zazářila i ve zmíněné soutěži. Jak po vystoupení prozradila, trochu ji trápily potíže s hlasivkami. „Na mateřské škole se mi zpívalo dobře, s aparaturou nebyl problém. Pouze mám menší problémy s hlasivkami z námahy. Možná to nebylo znát, ale může se to na hlasivkách projevit později,“ vysvětlila.

Škole by zpěvačka prý popřála, aby existovala nejméně dalších sto třicet let, hodně úspěchů, silné nervy a hodně studentů.

Absolventi našli známá místa

Významnou příležitost k návštěvě svého bývalého ústavu si nenechali ujít ani mnozí absolventi. Mezi ně patřila i Božena Bílková, která na gymnáziu maturovala v roce 1953. Mezitím dlouho žila daleko od Čáslavi, poté se ale vrátila do rodného kraje, konkrétně Kluků, kde nyní žije. „Na školu vzpomínám moc ráda. Byla to ta nejhezčí léta. Byli jsme poslední oktáva, po nás už začala jedenáctiletka,“ zavzpomínala.

Jak podotkla, škola se tehdy nacházela ve stejné budově jako dnes, i když řada věcí se zde od té doby změnila. „Udělala se tady rekonstrukce, změnilo se to. Tato aula zde tehdy například nebyla. Naproti tomu třídy jsme našli stejné, kreslírna je stejná, sborovna a ředitelna také,“ posoudila změny paní Bílková.