A tak se jednoho dne stalo, že na lovu uviděli nádherného jelena. Střemhlav se za ním vydali, ale jelen se dal hbitě na úprk. A tak ho lovci honili podél břehu říčky Vrchlice, až doběhli k nedalekému rybníku. Zoufalé zvíře doufalo v záchranu na druhém břehu rybníka a hnalo se skrz vodu. Jeho silné nohy však uvízly v bažinatém nánosu vprostřed rybníka a začal se zvolna ztrácet v bažinatém vězení.

Mizel v zemi víc a víc, až z něj zůstaly nad hladinu rybníka čnět pouze vršky parohů, kterým hajní říkají vidle. Zklamaní horničtí lovci se vydali zpět do Kutné Hory. Až tam se k nim doneslo vypravování lidí z okolí rybníka, kteří prý vídali nad hladinou vznášející se jelení hlavu zahalenou v světle.
Parohy jelena ještě dlouho výstražně trčely z vody coby výtka lovcům.

Co na to odborník Josef Kremla?

Název rybníku Vidlák rozhodně nelze odvozovat od paroží jelena. Název rybníku dal jeho tvar, respektive jeho dva výběhy nebo zátoky (choboty = vidle). Kutná Hora byla ve své době velice bohatým královským městem. Mezi jejími statky byl i rybník Vidlák s okolními lesy. Je pochopitelné, že v tzv. městských lesích směli jeho měšťané lovit. Pojmem měšťan se ovšem nerozumí všichni jeho obyvatelé, ale pouze ti, kteří zde vlastnili nemovitost.