„Známky dětí si mohou prohlédnout rodiče celý rok v elektronické žákovské knížce,“ poznamenala zástupkyně ředitele Základní školy Jana Palacha Zdeňka Blahníková. Pokud dojde u žáka ve čtvrtletí ke zhoršení prospěchu o dva stupně, tak písmemně informují rodiče. Ti pak mohou využít i konzultaci se školním výchovným poradcem a popřípadě s odbornicí na poruchy učení.

Důležité je, aby rodiče sledovali výsledky svým potomků průběžně během roku. „Měli by se v průběhu roku snažit dítě podporovat tak, aby v rámci svých možností mohlo zažívat úspěch a cítilo se přijímané,“ zmínila Eva Bicanová, vedoucí Linky důvěry v Kutné Hoře. Školní výsledky by však neměly být jediným pohledem, pro někoho je totiž úspěchem, když mu paní učitelka dá jedničku a pro jiné trojka.

A jak vypadá pomoc na lince důvěry? „Práce na lince důvěry je o dialogu a provázení příběhem a problémem tak, aby volající, který se původně cítil bezmocný, dokázal najít vlastní cestu a byl v ní podpořen, proto se nedá jednoznačně odpovědět, co bychom poradili. Pracovník linky radí jen výjimečně. Mnohem více otázkami a aktivním nasloucháním vede volajícího k řešení situace z vlastních zdrojů,“ přiblížila Eva Bicanová. Vždycky se snaží pochopit pocity volajícího a podpořit jejich oprávněnost, i když s jednáním nemusí vždycky souhlasit.

„Většinou na naši linku důvěry děti s problémem kolem vysvědčení nijak masivně nevolají, i když pochopitelně i takové hovory máme. Mnohem více těchto hovorů určitě zachytí Linka bezpečí, která je specializovaná na dětskou problematiku a je bezplatná,“ dodala Eva Bicanová.

 

Příběh

Útěk z domova bývá krajním řešením, ke kterému může dítě, jež si neuvědomí důsledky, sáhnout. Zeptala jsem se vedoucí kutnohorské Linky důvěry Evy Bicanové, zda se s takovým případem setkali.

„S problémem útěku z domova jsem se na lince důvěry já osobně setkala jednou a celý složitý příběh, který začal dramaticky, skončil dobře.
Dívenka volala z budky mimo město, kde bydlela, neměla dostatek peněz. V těchto případech jsme ochotni zrealizovat volání dítěti zpět do budky.
Společně s dívkou jsem zmapovala situaci a našly jsme bezpečného dospělého, kam byla ochotna se uchýlit, udělaly jsme plán kontaktu a toho, jak informovat rodiče a jak dále postupovat. S dívkou i s její tetou, která byla tím bezpečným dospělým jsme byli v kontaktu až do překonání krize - kontakt s rodiči, ošetření problému v zařízení následné péče. Dívka nás kontaktovala po pár měsících s tím, že vše s rodiči zvládli.“