Kliknutím zvětšíteSál hotelu Zruč byl nabitý k prasknutí, digitální hodiny na displeji notebooku odpočítávaly minuty do konce jednotlivých kol, byly slyšet veselé hlasy dvou set účastníků, šustění karet, hudební podkres a snad i to pečlivé soustředí hráčů. Však šlo o titul Mistra světa.
Ale nejen o něj. Také o to sejít se, popovídat, pobavit se, zasmát se a užít si pěkný den mezi svými. Ve většině případů se sešli samozřejmě zástupci silnějšího pohlaví, ale mezi soutěžícími byly i čtyři ženy. A předvedly, že to umí chlapům občas pěkně nandat. Za hráčský stůl usedla například Jarmila Jarolímková z Bílé Třemešné u Dvora Králové, která už vyhrála tři turnaje a dvakrát byla druhá v republice v kategorii žen. „Hrajeme pro radost,“ usmívala se hned na začátku zručského klání. O peníze tu nejde. „Peníze se používají jen jako podpůrná pomůcka k vypočtení výsledku v bodech,“ vysvětlila. Ve finále skončila v jednotlivcích na 42. místě, což uznejte, že z více než dvou set soutěžících není vůbec špatné. Její tým Sněžka obsadil v hodnocení týmů 13. místo z 51 skupin.
V krátké přestávce mezi jednotlivými koly se sálem plným lidí vesele hrnul usměvavý muž se soutěžním číslem 13 na prsou. Nepřinesla mu třináctka smůlu? „V prvním kole ano, dvakrát jsem zkoušel betla a prohrál. Ale nestalo se to poprvé, už jsem skončil hůř,“ smál se Zdeněk Pokorný z Tupadel, který hraje už bezmála 60 let. Dvakrát byl třetí v lize, na svém kontě má několik vítězství v jednotlivých turnajích. „Není to o výhře peněz, hraje se o desetníky, a to je spíš o legraci. Desetníky si nosíme, máme dostatečnou zásobu. Po turnaji se vždy vezmou a schovají na další turnaj,“ popsal. I s třináctkou a nešťastnými betly na začátku zručského turnaje vybojoval nakonec v jednotlivcích 30. místo a jeho parta 3 ježci a Zdeněk skončila v celkovém hodnocení týmů dokonce na bedně. Stanula na krásné bronzové příčce.
Do soutěže se s vervou vložily také Kolínské lamy, tedy tým čtyř pánů. „Chodíme trénovat na Dymokurskou do pivnice. Těšíme se, až tam přestanou kouřit, tedy kromě kolegy Daniela Šturma,“ smál se člen týmu Jindřich Synek. „Daniel se účastní turnajů pravidelně, tak nás s kolegou vyhecoval, abychom šly na turnaj také. Na Dymokurce s námi jako amatéry občas prohrává, tak jsme si řekli, pojďme do soutěže a tam se ukáže. Párkrát už jsme si zahráli oblastní přebor, moc jsme neuspěli, ale vůbec nám to nevadí. Nás karty prostě baví. Nejdeme si pro pohár, chceme se sejít a prostě pokecat. U karet se vyřeší většina problémů a vůbec se lidi u stolu nemusí bavit o politice,“ usmíval se Jindřich Synek.
V týmech skončily Kolínské lamy na 18. místě, v jednotlivcích vybojoval člen lam Richard Rataj 10. místo. „Sešli se výborní, těžcí soupeři,“ shrnul celé klání Luděk Strnad z Hlavečníku, který podle svých slov hraje mariáš od vojny. „Nejlepší je, když se sejde domácí parta,“ přiznal. Na zručském mistrovství se nakonec umístil na 31. příčce, jeho tým Borci Hlavečník v celkových výsledcích týmů pak na 12. místě.
A kdo si nakonec odnesl nejvyšší vavříny? Mistrem světa se stal Ladislav Košťál z Čechtic, zlato v týmech vybojovali domácí - tým Zruč od Studničky ve složení Ladislav Bekr, Josef Faktor, Milan Ferthö a Bohuslav Bauštein. „Jsme rádi, že se to sjelo, měli jsme 204 účastníků, cizinci nepřijeli,“ shrnul organizátor Leoš Fiala. Mariáš se podle jeho slov hraje na Slovensku, v Rakousku, Německu. „Každý hraje jinak, naše čtyřka je specifická záležitost, která se hraje nejspíš jen u nás,“ dodal.
Součástí soutěže je výstava karet
Součástí Mistrovství světa byla mimo jiné i velmi pěkná výstava mariášových karet. Do Zruče ji přivezl Jiří Novotný z Plané nad Lužnicí, který zde zastupoval Klub sběratelů hracích karet. Karty by zaujaly snad i toho, kdo není duší zrovna karbaník. V řadě případů šlo o skutečné historické unikáty. Vystaveno bylo něco přes 30 hracích sad, další měl ještě Jiří Novotný v albech. Nejvzácnější byla patrně sbírka žaludských es pocházejících z období od roku 1850 do začátku 20 století. Další zajímavé karty byl ty, které měly nabudit národní sebevědomí před rozpadem Rakousko Uherska. Proto na nich místo srdcí najdete české granáty, listy lípy, ječmen, soudky s vínem i medovinou, chmel, vinou révu, postavy z našich pověstí, to vše z ruky profesora Emanuela Neumanna.
Další sada karet vyobrazuje například pražské památky, najede na nich Čertovku, Stavovské divadlo, ale i Karla IV. Byly k vidění i karty vydané speciálně k 700. výročí narození Otce vlasti, nechybí na nich samozřejmě ani jeho manželky. Další zajímavostí byly karty s Arnoštem z Pardubic. Podle písničky o kartách je spodek ďábel. Arnošt proti kartám bojoval, a tak se jeho vyobrazení dostalo na karty jako ďábel.
Jak se vůbec takovéto unikátní karty získávají? „Občas se něco najde někde na půdě, ale hlavně přes internet, na burzách apod.,“ říká Jiří Novotný, který karty sbírá od roku 1981. „Býval jsem sběratelem všeho možného, ale zůstal jsem u karet,“ popsal.
17
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
