26/7 neděle
Časně zrána odešel jsem na houby. Při mém návratu mluvilo se, že jest již vyhlášena mobilizace. Bych zjistil pravdu, sebral jsem kolo a jel jsem na blízký červenojanovický telegrafní úřad, kde vše mluvené okázalo se faktem. .....
A po poledním byl již u nás komisař okr. hejtmanství, který přivezl podrobné vyhlášky o částečné mobilizaci ročníků do 37 let. Bylo to překvapení náhlé. Pouť byla již úplně pokažena. Každý třebas i vojákem nebyl, byl tím ohromen. … Já na to odpoledne odjel jsem do Šebestenic, Kozohlod a zpět ve Zbýšově jsem se rozloučil s našimi přáteli. Když jsem přijel domů, byli u nás strýc a teta Růžičkovi z Oujezdce (pozn.: z č. 13, mlynář). Tam očekávali mě i bratra, by se s námi rozloučili. Den mi připadal nekonečně dlouhý a nikde jsem neměl ani chvilku stání. A tak uběhla neděle a též pouť, na kterou jsem se tak natěšil. .....

27/7 pondělí
Ještě zrána odbyli jsme si domácí nutnější práce a pak s bratrem připravujeme se na odjezd z domu. Chodil jsem z místa na místo a vše mi padalo z rukou. Nakonec přišel čas, kdy jsme se museli s našimi drahými rozloučiti. Byla to chvíle trapná, neb žádný z nás nemohl říci, zdali se ještě kdys shledáme. …
Kol poledního opouštěli jsme naši rodnou vísku. Jelo nás ze vsi 16. Někteří zůstali v Čáslavi a též i s bratrem zde jsem se rozloučil. Ten zůstal u 12. zeměbran. pluku. Ostatní odešli jsme na nádraží a zanedlouho nás již vlak unášel do Mladé Boleslavi, kamž jsme dorazili již večer. Po malém posilnění v hostinci odebrali jsme se do Zámeckých kasáren na nocleh.

*

*

*

26. 7. 1915
Rok válečného stavu. Kam se poděly naše naděje a naše sny, když jsme my Paběňáci v Boleslavi si řekli, že když nám pokazili pouť, takže o posvícení si vynahradíme vše a zatím uplynul rok a vojna zuří dále a není nejmenší naděje, že by se to v brzku skončilo. Já jsem zde v zajetí (pozn.: v Rusku) a co je s ostatními, to vůbec nevím.

Josef Viktora se z války vrátil. V roce 1921 se oženil a po svatbě bydlel v Újezdci. Na sobotním setkání rodáků na něj místní zavzpomínali.