Výsledek soutěže mluví jasně. Scénka se vydařila. Když pak Miroslav Procházka při vyhlašování zaslechl své jméno, nevěřil, že se to vše skutečně děje. „Nevěřil jsem svým uším. Nechápal jsem, že to jsem opravdu já," popsal oblíbený učitel své pocity. „Pak ale na základě obrovského jásání mých žáků a dvou maminek, které nás doprovázely, nastoupil pocit radosti a dojetí," dodal.

Nyní už se Miroslav Procházka připravuje na semifinále. To se uskuteční 1. března v zrcadlových sálech Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Tam už sice vyrazí bez svých žáků, jejich pomoc ale opět bude potřebovat. Děti totiž musí své učitele do semifinále vybavit třemi věcmi, které dokládají jejich vzájemný vztah. Semifinalisté je poté představí i s vlastním komentářem porotě. O jaké předměty se bude jednat, se musí Miroslav Procházka dozvědět nejpozději do začátku jarních prázdnin, aby se na své povídání měl dostatek času připravit.

Miroslav Procházka: Scénka pro mě byla překvapením

Kutná Hora - Miroslav Procházka nebyl na začátku ze své nominace do soutěže Zlatý Ámos příliš nadšený. „Upřímně, udělalo se mi špatně," přiznává dnes s odstupem. 

Přihlásili vás do soutěže vaši žáci. Co vám proběhlo hlavou v prvopočátku, když jste se to dozvěděl?
Soutěž Zlatý Ámos trochu znám a bál jsem se, že se budu muset někde předvádět a vymýšlet scénky. Tento pocit ale převážilo vědomí toho, že je to od mých žáků a rodičů ta nejlepší odměna za mou práci. A i s povzbuzením od mé manželky jsem do toho šel.

Někteří vaši žáci byli účastníky obhajoby. Jaké to bylo být se „svými" dětmi na jednom pódiu?
Na regionální kolo mohli se mnou jet pouze 3 žáci. Za úkol měli obhájit, proč mě nominovali. Za pomoci rodičů vymysleli a před porotou pak zahráli scénku o mně. S námi všemi si pak porota povídala. Byla to velmi příjemná atmosféra a mí žáci byli skvělí.

Žáci museli předvést vaše vlastnosti. Byl jste překvapený? Poznal jste v nich sám sebe?
Pro mě byla celá scénka překvapením, protože jsem ji viděl na vlastní oči stejně jako porota až na soutěži. Byla vymyšlená skvěle a žáci ji zahráli perfektně. A byla opravdu o mně.

Děti měly na Zlatém Ámosovi trička s vaším příjmením. O těch jste věděl? Čí to byl nápad?
O tričkách jsem nevěděl. Stejně jako nominaci, scénku i trička vymysleli rodiče mých žáků.

Přesně 1. března vyrazíte na semifinále, kam vás děti musí vybavit třemi věcmi, které se vás týkají. Nemáte z toho strach?
Z toho strach nemám. Zatím nevím, co mě čeká. Spíš mě mrzí, že pojedu sám, bez žáků a rodičů.

Proč jste se stal zrovna učitelem?
Učím třináctý rok, z toho v Žehušicích jsem dvanáctým rokem. Učitelem jsem chtěl být odmala. Navíc velká část mých příbuzných bylo učiteli. I když během dospívání a studií na střední škole mám vystudovanou obchodní akademii to tak nevypadalo, tak díky naší paní ředitelce Yvettě Zemanové jsem mohl už před vysokou školou začít učit a po vysoké škole se vrátit do Žehušic.