Pokud čtete pravidelně mé komentáře, tak možná víte, že se mi nepodařilo odletět na jazykový kurz angličtiny na Maltu. Malta nesmyslně zavřela všechny jazykové školy, a to i pro plně očkované zahraniční studenty, jiné ostatně na ostrov ani nepustí.

Když jsem hledal možnost náhrady, tak mě samozřejmě napadla Velká Británie. Ostrovní království ostatně rozvolňuje, já jsem plně očkovaný a mám už měsíc od druhé dávky. Bylo mi jasné, že Británie bude asi o něco dražší než Malta, ale i k tomu jsem byl ochoten. Jenže když jsem zavolal do jedné z cestovních agentur, které takové pobyty zajišťují, dostalo se mi lakonické odpovědi. „Teď to prostě nejde. Musel byste do karantény, a to nedává smysl,“ řekla mi rovnou pracovnice agentury. „Jediná země, kde by se něco takového dalo zorganizovat, jsou teď o prázdninách USA,“ dodala omluvně.

Bohužel si nevymýšlela. Británie a Unie se k sobě v otázkách souvisejících s covidem chovají jako rozvedení manželé těsně po rozsudku. To, že si země, které spolu byly po desítky let v EU, nejsou schopny uznávat ani potvrzení o vakcinaci, byť očkují stejnými vakcínami, je do nebe volající. Možná tyhle naschvály začaly už v zimě, když britský premiér Boris Johnson využil situaci s tím, že na ostrovech sídlí výrobce vakcíny Astra Zeneca. Británie tak dostala vakcíny dříve, Johnson proočkoval obyvatelstvo o pár týdnů rychleji a mohl nyní zrušit proticovidová opatření. Britové i Evropané nyní čekají, co rozvolnění s Británií udělá.

Bez ohledu na to by si Londýn a Brusel měly dohodnout pravidla ohledně uznávání očkování a covid pasů. Protože opak není nic jiného než hloupý naschvál, který jen ukazuje, že se po brexitu nedokážeme dohodnout ani na nejzákladnějších věcech. A to bychom umět měli. Po rozvodu i po brexitu lze přece zůstat přáteli.