Dvě americké události minulého týdne oživily dvě velké kulturní debaty, které se dotýkají celého světa a každého jednotlivce. Ničemný útok na děti rozbouřil hádkuo tom, kdo smí vlastnit zbraně.A soudní spor o potraty podtrhl věčnou otázku: Je větší právo nenarozeného plodu na život, nebo právo ženy zacházet se svým tělem, jak se jí zlíbí?

Dorostenec s puškou

Pro většinu Evropanů je to absurdní: Kluk si v den svých osmnáctých narozenin koupí dvě útočné pušky. Nikdo se ho na nic neptá, jako by si šel obstarat jízdní kolo. Dostat se ke střelné zbrani je na starém kontinentě pro civilistu těžké, prakticky nemožné. Američtí šílení střelci vzbuzují hněv a odpor. A lpění na tom, že opakovačky jsou běžné zboží, se zdá bláznivým. Ale je to opravdu tak?

Představme si, že by v Evropě na počátku třicátých let měl po ruce dva samopaly každý židovský mladík. Troufli by si Hitlerovi lidé plánovat holokaust? Ozbrojený občan, který je ochoten bojovat za sebe a za svou rodinu, je překážkou pro diktátory a tyrany.

Martin Komárek
Pofrčíme si to o závod?

Na podporu amerického postoje lze uvést i negativní argument: Kdo chce vraždit, stejně si prostředky opatří. Útočnou pušku, jako střelci v pařížském klubu Bataclan, nebo kamion, jako terorista, který zabíjel pokojné lidi na promenádě v Nice. Při největším teroristickém útoku zabíjelo letadlo. Fanatici ale dokážou zabíjet i dlouhými noži. Ostatně i „obyčejná“ česká vražedkyně Hepnarová použila nákladní auto. K tomu, abyste mohli mordovat, nepotřebujete zbrojní pas, klidně vám k tomu stačí řidičský průkaz.

Proti této teorii však stojí praxe. Masakr dětí v texaském Uvalde není ojedinělý. Podobné šílenství se v Americe opakuje několikrát do roka. Je naprosto zřejmé, že dostupnost útočných zbraní svádí psychopaty k tomu, aby uskutečnili své zrůdné sny. Nikde jinde na světě se nic takového neděje.

A obrana před tyranií? Nejsou to spíš hospodářský rozkvět, fungující demokratické zákony a úřady a pokojné zvyky?

Problém s plodem

Potratové zákony byly až dosud v Americe velmi liberální. Nyní je chtějí některé státy omezit. V Evropě panuje velká různorodost. Většina zemí potraty povoluje beze všeho. Naopak v Polsku jsou zcela zakázány. Evropané nad tím zdvihají obočí. Obecně totiž nepovažují málo vyvinutý plod za lidskou bytost. Jenže co když jí je?

Pak by samozřejmě drtivá většina lidí uvažovala jako Poláci nebo američtí konzervativci. Nikdo soudný přece nezabije druhého jen proto, že přišel v nevhodný čas, je nepohodlný nebo přináší finanční problémy.

Martin Komárek
Volím! Dopisem?

Zastánci svobody potratů krom práva ženy na své tělo argumentují vědou. Podle ní je plod v prvních dnech a týdnech života jen jakýmsi shlukem buněk, který nemá vědomí a nevnímá. Je méně citlivou bytostí než zvířata. Ta přece zabíjíme a pojídáme. Odpůrci potratů ovšem ukazují záběry několikatýdenního plodu, který se snaží uniknout před chirurgickým nástrojem…

Kde je pravda?

O dostupné zbraně i o právo na potrat se pravděpodobně bude lidstvo přít ještě po staletí. Jsou to nerozhodnutelné spory. Obě jejich strany totiž mají silné argumenty, které nelze vyvrátit, pokud se neopíráme o dogma. Katolík je proti potratům a americký republikán hájí právo nabývat zbraň, protože to vychází z jejich ideologie. Jenže svobodná společnost nikomu nemůže žádnou ideologii nutit.

Hádky by mohly ukončit jen čistě teoretické události. Věda například může dokázat, že už v okamžiku početí či krátce po něm mají zárodečná bytost i zárodek vědomí a cítění. Nebo to může také nade vši pochybnost vyvrátit. A v případě zbraní? Lidstvo se jich v nějakém náhlém osvícení může zcela zříci…