"Uloží vás na křeslo a než začne, vysvětlí vám, co, proč a jak bude dělat. Při sebemenším podezření na bolest aplikuje potřebnou injekci. I za dvacet let si nepamatujete, že by vás zde něco bolelo. Pověstný strach ze zubaře neznáte.

Když ležíte na křesle, máte čas si představovat pana doktora s dvacetikilovým batohem na zádech na přechodu Nízkých Tater, Pyrenejí, Nízkých Taur nebo Dolomit ještě v době, kdy studoval, a vy jste netušili, že jednou skončíte na jeho křesle.

Dovol mi, Richarde, abych jménem svým i řady Tvých pacientů, Ti popřál pevné zdraví do další padesátky a poděkoval ti za skvělou péči, kterou nám poskytuješ. Tví pacienti si již příjmení a titul doplní sami. Ti ostatní mohou hádat."

Jaroslav Liberský