Tím místem je kopcovitá oblast charakterizovaná úzkými, nerovnými, strmými a rozvětvenými uličkami, původně perská čtvrť nazývaná Kond. Jméno pochází z vyvýšené polohy čtvrti, protože „kond“ v arménštině znamená dlouhý či strmý kopec. Během perské nadvlády se lokalita jmenovala „Tepebashi“. Tepe znamená kopec, baş - hlava, či vrchol kopce.

Jedná se o nejstarší čtvrť Jerevanu, její historie se datuje od 17. století. Nachází se podél kopce s výhledem na centrum města. Skládá se z půvabných úzkých uliček s osmanskými a perskými domečky, postavenými z hlíny a kamenů. Domečky jsou stavěny stupňovitě na kopci a jsou obvykle jednopatrové, propojené se společnými dvorečky.

Tato oblast byla v minulosti známá svými ovocnými sady, zejména vinnou révou. Ta se kroutí dvorky a uličkami dodnes a připomíná tak zemědělskou minulost lokality. Navzdory vyvýšené poloze byl v Kondu přístup k zavlažování i pitné vodě díky pramenům, které jsou tam dodnes.

Místo přitahuje umělce svým půvabem prostředí starého města. Každý dům symbolizuje boj mezi minulostí a přítomností. V přední části čtvrti jsou dvoupatrové domy, které kdysi obývali šlechtici. Oblast se rozkládá přibližně na šestnácti hektarech a má asi čtyři tisíce obyvatel.

V Jerevanu, městě pod biblickým Araratem proslaveným Noemovou archou, Vladimír Havlíček žil a pracoval v závodě na zavařování zeleniny v roce 1986. Získal tam mnoho přátel. Letos se do země vrátil a přesvědčil se, že Arméni se nezměnili. Jsou to hrdí lidé, pevní jako skála. Když získáte jejich důvěru, je to navždy.

| Video: Youtube

Možná to souvisí s historií. Během let 1915 až 1918 Turci zavraždili přes půldruhého milionu Arménů, podle některých zdrojů se jednalo až o dva miliony obětí. Tuto událost připomíná Památník genocidy na vrcholu arménské hory Tsitsernakaberd. Místo Vladimír Havlíček navštívil a při vzpomínce mu není dobře, není v jeho silách ho popsat. Je hrdý na český parlament, který tyto události pojmenoval jako genocidu. Některé státy to nedokázaly dodnes.

Další tragédií je situace v Náhorním Karabachu. Je ironií osudu, že při Havlíčkově prvním pobytu se schylovalo k takzvané „první karabašské válce“. A krátce po jeho druhém pobytu došlo k definitivnímu obsazení Karabachu. Spojenci Armény obětovali a během několika málo dní přes sto tisíc Arménů a Armének muselo Náhorní Karabach opustit, aby si zachránili holé životy. Svět tuto humanitární katastrofu ignoroval.

Právě ve čtvrti Kond našly některé oběti těchto katastrof ubytování. V současné době je čtvrť postupně bourána či silně přestavována, romantika nenávratně mizí. Na jejím okraji jsou stavěny hotely s bazény na střeše, které by asi i v Las Vegas patřily k těm lepším.

Je zajímavé pozorovat kontrast starého a nového. Působí bizarně, když před starým perským či tureckým domkem ze sedmnáctého století stojí poslední typ mercedesu. A nebo, když v pozadí za malými domečky jsou vidět moderní výškové budovy.

Ve čtvrti narazíte ještě na stařičké „dědušky“, kteří si rádi popovídají. Ukáží vám, kam chodili do školy, kde byla „bolnica“ během Velké vlastenecké války a hlavně vás pozvou na „stakan“ vodky. A věřte, že nezůstane u jednoho. Tady jsou mizející kořeny statečných a laskavých Arménů a Armének - v jerevanské čtvrti Kond.