Jiří Christopher Pavel je syn anglické maminky a českého válečného veterána z druhé světové války a hrdiny bitvy u Dunkerque, podplukovníka Jiřího Pavla. Jiří Pavel starší se do odboje zapojil již na podzim roku 1939 jako sedmnáctiletý hoch.

Po příchodu do Velké Británie byl vybrán z dobrovolníků do speciálního kurzu pro 250 parašutistů cvičených organizací Special Operations Executive (SOE), česky Oddělením pro zvláštní operace. Byla to zvláštní sekce britské zpravodajské služby MI6, založená na popud Winstona Churchilla během 2. světové války, zaměřená na vedení boje nestandardními metodami. Především vysazovala na okupovaná území občany okupovaných zemí s úkolem získávat a předávat zpravodajské informace či provádět sabotážní akce.

| Video: Youtube

Jiří Pavel roli otce upřesnil: „Hned po příchodu do Británie začal výběr lidí do speciálních kurzů. Na tento výcvik šli jen dobrovolníci, jelikož to byly velice nebezpečné úkoly. Přihlásil se a byl vybrán i můj otec, ale vzhledem k jeho věku se dostal do hlavního kurzu SOE až v roce 1943. Výcvik probíhal v malých skupinách. Ne všichni vycvičení byli posláni do okupované vlasti. Akce, vzhledem k perzekucím proti občanům a lidem, kteří parašutistům pomáhali, byly omezeny a celý program byl značně zredukován. Parašutistů bylo celkem posláno do vlasti něco přes sedmdesát. Ti, co nebyli posláni na určitý úkol, byli v záloze a zatím byli přeloženi zpět k jejich původním útvarům. Otec nakonec jako velitel tanku a bojoval u Dunkerque.“

Po válce Jiřího Pavla ve „svobodném“ Československu místo ocenění čekalo propuštění z práce. Georgina Pavel tchánovu tehdejší situaci popsala: „Jirkův otec byl perzekvován vyhozením z práce, na kterou měl kvalifikaci s tím, že má jít pracovat do uranových dolů. Později pracoval ve stavebnictví a zemědělství.“ Nedobrý vztah k účastníkům západního odboje dále dokumentuje slovy: „Jirkův tatínek a další lidé byli zavřeni téměř týden během pohřbu pana prezidenta Edvarda Beneše, aby se nemohli rozloučení zúčastnit.“ Nebylo divu, že po okupaci armádami států Varšavské smlouvy v roce 1968 Pavlovi emigrovali do Velké Británie.

Ale vraťme se k synovi Jiřímu a manželce Georgině a jejich zásluze na obnovení kašny. Město Leamington Spa bylo během druhé světové války sídlem více než čtyř tisíc vojáků Svobodné československé armády. Část byla vybrána k výcviku a poté byla pravidelně sesazována na padácích zpět do Československa, s cílem provádět sabotážní mise a podporovat hnutí odporu. Sedm z nich zemřelo hrdinnou smrtí v pravoslavném kostele Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici po provedení operace Anthropoid, která vedla k úspěšnému odstranění říšského protektora Reinharda Heydricha. A právě jim byla věnována Czechoslovak Freedom Fountain – Československá fontána svobody, nazývaná také fontána parašutistů či fontána československé armády.

Fontána, navržená Johnem Frenchem, se nachází v městském parku Jephson Gardens, má tvar padáku, a jsou na ní umístěny mosazné tabulky se jmény československých výsadkářů Jana Kubiše, Adolfa Opálky, Josefa Gabčíka, Josefa Bublíka, Jana Hrubého, Josefa Valčíka a Jaroslava Švarce. Součástí je lev, symbol tehdejšího Československa. V roce 1968 ji postavili k 50. výročí založení Československa českoslovenští veteráni žijící v exilu po celém světě a jejich potomci. Byli sdruženi ve spolku Československých legionářů v exilu a vybudovali tento památník všem Čechoslovákům, kteří padli v boji proti nacismu.

| Video: Youtube

Na pamětní desce u fontány je nápis: „Československá fontána svobody je věnována na památku a ke cti všech vojáků, letců a vlastenců, kteří padli v boji proti nacismu. Za svobodu.“ Odkaz na operaci Anthropoid, jejímž spoluautorem byl generál František Moravec z Čáslavi, je zdůrazněna, protože to byla akce obrovského světového významu. Součástí památníku je kromě kašny a pamětní desky také záhon růží z českých Lidic.

Problémem kašny byl špatný technický stav. „Fontána se rozpadala vzhledem k tomu, že je z pískovce,“ okomentovala stav kašny Georgina Pavel. Její záchranu při příležitosti stého výročí založení republiky popsala: „Nebyli jsme jenom my, kdo pracoval na tom, aby se fontána dala do pořádku. Máme asi šedesátičlenný spolek, který se o ni stará. Předsednictvo má osm lidí, jsou to potomci veteránů a také Angličané, kteří si cení této historie. My jsme jedni z nich, je to pro nás velice důležité. Příspěvek na opravu fontány dávali také naši členové, roční příspěvek byl £10.“

Nutno dodat, že oprava kašny stála 25 tisíc liber, tedy bezmála 740 tisíc korun. Polovinu z této částky uhradilo město Leamington. Spolek přátel leamingtonské fontány pak požádal prostřednictvím českého velvyslanectví v Londýně o finanční příspěvek i Ministerstvo obrany ČR, které poslalo čtvrt miliónu korun. Část peněz poslali drobní dárci nejen z Česka, ale i z dalších zemí. Manželé Pavlovi dokonce prodávali brožurky o operaci Anthropoid, částku dávali dohromady nejen po librách, ale doslova po pencích.

Připomínání československých hrdinů má dodnes velký význam. Jiří Pavel se o respektu k našim vojákům vyjádřil: „V roce 1942 situace na frontách nebyla dobrá a likvidace Heydricha byl obrovský úspěch pro spojence, mezi které patřili také Čechoslováci. Britové respektovali Čechoslováky od začátku, jelikož naši piloti se účastnili bitvy o Británii. Ale po zabití Heydricha došlo k ještě většímu uznání.“ A dále dodal: „Je velmi důležité, že po atentátu na Heydricha Velká Británie odstoupila od mnichovské dohody a prohlásila ji za neplatnou!“ Současnou situaci s uspokojením komentuje: „Vděk Čechům a Slovákům od současné generace Britů je v Leamingtonu patrný dodnes!“ Jen jedna věc pana Pavla trápí: „My, děti válečných hrdinů, tu nebudeme věčně. Trápí mě proto otázka, kdo tu štafetu po nás převezme?“

| Video: Youtube

Manželům Pavlovým patří obrovské poděkování za jejich nekonečnou mravenčí práci, a to nejen při záchraně a propagaci fontány, ale také při připomínání našich válečných hrdinů a jejich odkazu. Jsou to větší vlastenci, než mnozí čeští „domorodci“. Jejich ochota a laskavost při pořizování tohoto rozhovoru byla nezměrná. A také Tomášovi a Miroslavě Slámovým ze spolku Veterans, kteří s přáteli organizují projekt Aleje československých parašutistů. Paní Miroslavě patří poděkování za fotografie kašny, které pořídila při loňské návštěvě Lázní Leamington ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska.

Ve zdravici, kterou ministryně obrany Jana Černochová poslala účastníkům akce na výsadbu aleje, zdůraznila: „Jsem ráda, že připomínáte památku mužů, kteří se za mimořádně těžkých podmínek odvážně snesli padákem do své okupované vlasti, aby se po boku některých dalších obyvatel statečně postavili nebezpečnému a zákeřnému nacistickému nepříteli. Jejich statečnost a obětavost je pro nás velkou inspirací a zanechala v nás i v naší historii trvalý otisk.“ Patří k nim také rodina Pavlova.