Dělila se na parvů dvanáct, malých minců, jak říkali zde, a královská koruna na líci, jméno panovníka v opisu kde. dei gratia rex boemie, z Boží milosti král český znělo, na rubu heraldický lev český, grossi pragenses, takhle se zdělo.

Ražba probíhala ve Vlašském dvoře, v Kutné Hoře našem domově, pod italským vedením, finančníci, právníci, ti nám stáli v cestě. Bohaté stříbrné ložiska, která v Kutné Hoře najít se podařila, znamenala pro naši zemi, že mincovna Pražský groš hned zahájila.

Kdysi dávno v Kutné Hoře.
Po důkladném vypálení znova povstala z popela. Čím uchvacuje vás Kutná Hora?

Těžký groš na svou dobu, vzorem francouzský gros tournois byl, oblíbený, pronikal hranice, až k jiným národům dobyl. I když váha a ryzost klesaly, mince stále zůstala v oblibě, z Čech do světa pronikla, mince známá a spolehlivě věrná přišla ke slibě. Husitské války přerušily ražbu, ale jako početní jednotka zůstala stále, až do doby Jiřího z Poděbrad, kdy se pražský groš znovu zjevil v detaile.

Druhého listopadu v roce 1378, nový mincovní řád vydán byl králem, stříbro a měď v slitině spojeny, 70 grošů z jedné hřivny se stalo žalem. Za dodržování mincovního řádu, dva kontroléři zodpovědní byli zvoleni, král a šlechta spolu pracovali, aby mince zůstala pevně spojená jako šňůra.

Groše.Ilustrační foto.Zdroj: Liberecký kraj

Pražský groš, mince dávných dob, znak našeho bohatství a času slavného, za Ferdinanda I. přestal platit, ale v srdcích nás stále hřál jako oheň svatý. Bílý groš a malý groš, bratři jeho, se ještě na mincovnách objevili, až patent Ferdinanda III. definitivně zastavil groše oběh, jako krásný sen, který uletěl.

Pražský groš, mince králů a české země, v srdcích našich stále září, připomíná doby minulé, kdy stříbro a těžká mince vládly, kdy se slavila zlatá éra. Ač mince dávno zmizela, v paměti naší zůstává věrná a nesmazatelná. Pražský groš, mince naše, nám v historii zanechala stopy neztratitelné a nádherné.