Nahoře začíná expozice kopií draisiny a pokračuje velocipedy, vysokými koly a pak desítkami domácích kol z dob monarchie a předválečného Československa. Nechybí kolekce rakouských a domácích kol z let na přelomu 19. a 20. století. Na své si přijdou i nezaujatí návštěvníci a děti, na něž čeká záplava nejmenších šlapadel.

V přízemí jsou pak především závodní kola, skládačky a dopravní tříkolky. Tady je dobré všimnout si tří exponátů hned za dveřmi, odstrašujících příkladů z výroby kol. Wilhelmina Plast Itera je švédské kolo, na jehož vývoj přišly peníze ze Švédské národní banky, ruku k dílu přiložilo Volvo. Je to celé z plastu, váží to ke dvaceti kilogramům, v létě se to kroutilo a nebrzdilo to, kde co praskalo, dodávalo se to rozložené v krabicích s nářadím, často ale nějaký díl chyběl, a je to hrozně ošklivé. Premiéra se odehrála v roce 1980, od roku 1981 se to vyrábělo, v roce 1984 výroba skončila, celkem vzniklo 30 000 kusů.

Druhý příklad je Bickerton Portable. Zkonstruoval ho letecký inženýr společnosti Rolls Royce Harry Bickerton, když přišel o řidičák. Navrhl hliníkové skládací kolo, které se ve složeném stavu vešlo do kufru BMC Mini. Jenomže rám se kroutil a na rozdíl od Itery kolo brzdí, dokonce tak dobře, že to často končilo letem přes řídítka, Harryho nevyjímaje. V letech 1971 až 1989 se jich vyrobilo na 50 000.

Odstrašující příklady pokračují

Třetí nešťastník je Sprick z roku 1982, také plasťák, navržený designerem Mercedesu Odo Klosem, S Klasse je jeho dítě. Kolo se prodávalo v řetězci obchodních domů Metro jako model budoucnosti, cena začala na 700 markách, načež Sprick odjel do historie za 399 marek, celkem vzniklo asi 20 000 kusů.

Někteří návštěvníci také na historických kolách přijeli. 

Ján Králík