Ale ještě než se pustíme do historie, velice krátce k současnosti obce. Paběnice jsou vesnicí pracovitých lidí, mají šikovné ruce, vybudovali vodovod, plyn, kanalizaci a další plány jsou už na stole. Mají tam i ochotnický divadelní soubor, obec se aktivně hlásí ke své bohaté historii. Zde jsou tři zastavení z těch mnohých.

Na Paběnice odkazuje již Božena Němcová ve své Babičce. Hned na první straně Babičky nalezneme její věnování hraběnce Eleonoře z Kounic, rozené Voračické z Paběnic. V historických odkazech se dočteme, že tato hraběnka významně podporovala české vlastenecké snahy 19.století. Božena Němcová viděla v hraběnce Eleonoře Voračické předobraz té spravedlivé a lidumilé kněžny, jak ji známe z Babičky. Jak víme, kněžna Zaháňská, nesplňovala tato kritéria, naopak tou spravedlivou se stala hraběnka Eleonora z Kounic, dle svého rodu z Paběnic, ta také významně podporovala Boženu Němcovou. Tak to bylo první paběnické zastavení.

Tím druhým zastavením je téměř filmový příběh českého podnikatele Ing. Dr.  Eduarda Viktory (1880 - 1952). Jméno dnes skoro neznámé, ale to je k naší škodě. Čeští podnikatelé, jako byl stavitel Eduard Viktora, šířili v té době ve světě slávu českého průmyslu, především stavebnictví. Stavitel Viktora se narodil v Paběnicích roku 1880 v rodině pokrokového sedláka. Po studiích se vypracoval na významného stavitele, podílel se na mnoha stavbách v Praze. Až půjdete po Pražském hradě, budete kráčet přímo po jeho díle. Odvodnil území Pražského hradu, upravil jeho první nádvoří, v Praze vybudoval 50 kilometrů kanalizačních sběračů v Praze, stavěl mosty, domy. Příkladem je jeho nejslavnější mostní dílo, významný železobetonový most přes Lužnici v Bechyni. 

Vila se stala vězením biskupů

Ing. Dr. Eduard Viktora se stal významnou prvorepublikovou osobností, na Paběnice přesto nezapomněl, věnoval obci mnohé své prostředky. Nedaleko Paběnic si vystavěl honosné letní sídlo, vila je vidět již od silnice cestou z Čáslavi na Červené Janovice. Stavitel Viktora zemřel na Vánoce 1952. Po roce 1948 si s vilou zahrál osud. Honosná patrová vila uprostřed lesů psala třetí příběh. Ten smutný.

Viktorova vila v padesátých letech sloužila jako místo nuceného pobytu nebo spíše vězení pražského arcibiskupa Josefa Berana. S ním ve vile byli i další dva biskupové, Josef Hlouch, biskup českobudějovický a Ján Vojtaššák, biskup spišský. Strávili zde v nuceném pobytu, mezi lety 1957 – 1963, šest let. Pamětní deska na místním kostele připomíná tento jejich nucený pobyt. Vila je dnes opravená, ale nepřístupná, slouží státní správě. Pokud pojedete tímto krajem, udělejte si zastavení k úctě a poznání historie Paběnic. Zajděte k Viktorově vile i na hřbitov, kde je Viktora pochován.

Myslím, že historie na tak malou obec nebyla skoupá. Důležité, ale je, že obec o tuto historii pečuje, připomíná. A to je dobře. Díky za ten počin. 

Autor: Přemysl Votava