Ke kořenům pěnišníků a vřesovištních rostlin přisypáváme jehličnatou hrabanku, jehličnaté piliny, případně nevápněnou listovku jako ochranu proti mrazu i jako zdroj živin pro další vegetační období.

Sklizeň celeru připadá na říjen. Přicházejí již první mrazíky, a proto je třeba celer, přestože ještě roste, sklidit a dobře uskladnit, protože namrzlé, ale i předčasně sklizené celerové bulvy jsou méně trvanlivé. Bulvy opatrně vyjmeme tak, abychom je nepoškodili, protože jinak by během skladování hnily. Kořeny zkrátíme na 2 až 4 cm a odstraníme z nich zeminu. Listy rukou opatrně odstraníme, aby bulvy nevadly, ponecháme jen malé srdíčko nejmladších lístků. Upravené bulvy zakládáme ihned po sklizni do písku nejlépe do studeného sklepa.

Dobře usušenou cibuli kuchyňskou skladujeme na suchém, chladném a dobře větraném místě – nejlépe v dřevěných lískách a v tenké vrstvě. Cibuli je nutné pravidelně kontrolovat a vyřazovat ty, které jeví známky napadení houbovými chorobami.

Z holého, byť perfektně zrytého záhonu vyplaví deště a sníh hodně živin, hlavně dusíku. Záhony osejte rostlinami na zelené hnojení, které svými kořeny i nadzemní hmotou dusík využijí. Na jaře všechno zaryjete a budete mít v půdě dusík, organickou hmotu i dostatek vláhy.

Vlašské ořechy necháme na stromě tak dlouho, dokud samy nespadnou. Jen tak získáme plody nejlepší kvality. Při dosoušení je ukládáme pouze do jedné vrstvy, a aby se sušily rovnoměrně, často je protřepáváme. Skladujeme je v síťovaných pytlích. Nejvhodnější je místo, kde lze pytle s ořechy zavěsit.

Autor: Petr Kumšta