Mistrova umělecká tvorba i osobnost byly a jsou předmětem zájmu odborníků či uměnímilovné veřejnosti. Bylo vydáno několik mánesovských publikací a uspořádány reprezentativní výstavy (například v Národní galerii v Praze monografická výstava Josefa Mánesa v roce 1971 a také souborná výstava o umělecké rodině Mánesů v roce 2003).
Přesto je zřejmé, že nyní nastává čas k novému a možná komplexnějšímu posouzení tvorby i života Josefa Mánesa, neboť ve čtvrtek 31. března byla ve Valdštejnské jízdárně v Praze zpřístupněna výstava Josef Mánes: Člověk – umělec – legenda. Tomuto projektu však vhodně předcházela kniha s názvem Portugalský rod Silva Tarouca – mecenáši Josefa Mánesa a jeho vliv na českou kulturu od Pavla Štěpánka.
Reprezentativní publikace formátu A4 se skládá z devíti kapitol, ve kterých je kompaktně popsána (kapitoly 1, 2, 3, 4, 8, 9) historie rodu Silva Tarouca, souvislosti jejich příchodu do zemí Koruny české a život i umělecký a vědecký mecenát na Moravě (Čechy pod Kosířem) i v Čechách (Pohled u Havlíčkova Brodu, Průhonice), včetně „portugalského epilogu“ dějin rodu (badatel P. Carlos da Silva Tarouca). Prostor věnovaný Josefu Mánesovi a vztahu k jeho mecenášům i pobytu na zámku v Čechách pod Kosířem či na jiných sídlech rodu (kapitoly 5, 6, 7) tvoří pomyslnou osu knihy.
Studiem archivních pramenů autor přesvědčivě dokládá oboustrannou úctu i lidskost (Mánesův vděk za dlouhodobou finanční podporu a ze strany Silva Tarouců pochopení jeho leckdy obtížné životní situace a faktické přijetí za člena rodiny) a vyvrací tak tradovaná ideologická klišé o umělci tvorbou ironizujícím příslušníky feudální společenské vrstvy. Objektivně informuje o stinném konci tohoto dlouholetého přátelství ovlivněném Mánesovou duševní chorobou.
Důkladně analyzuje malířovu korespondenci zejména s Augustem, Bedřichem a Giselou Silva Taroucovými, zároveň čtenáři odhaluje nejen osobnostní profil Mánesových přátel, ale také aspekty jejich mecenátu ve vztahu k tehdejším kulturním institucím. Značný prostor také věnuje (kapitola 6) Mánesovu pobývání na zámku v Pohledu u Havlíčkova Brodu, ve kterém tehdy sídlili příslušníci rodové linie Silva Tarouca – Unwerth i okolnostem vzniku a rozboru Mánesových obrazů či kreseb (více jich i s drobnými výtvarnými bibeloty jakými byly vějíře a dopisní papíry vytvořil pro Silva Taroucy v Čechách pod Kosířem).
Text knihy je vytříbeně stylizován, doplněn o kvalitní reprodukce uměleckých děl (nejen) Josefa Mánesa, publikace je mimořádná i polygraficky. Rozsáhlý poznámkový aparát a podrobné genealogické tabulky umožňují přehlednou orientaci v „mánesovském“ tématu a v historii rodu Silva Tarouca. Pojednáno je i o jednotlivých rodových sídlech, příslušné pasáže obsahují mnoho informací, včetně dobové dokumentace – ohledně paláce Silva Tarouca (dříve palác Piccolomini) v ulici Na Příkopech v Praze je ojediněle uveden nepřesný údaj – erb na jeho průčelí náleží rodu Nostitzů, jednoho z pozdějších majitelů objektu a nikoliv rodu Piccolominiů, jeho stavebníků.
Kniha Portugalský rod Silva Tarouca – mecenáši Josefa Mánesa a jejich vliv na českou kulturu podněcuje zájem o dílo významného malíře a zároveň inspiruje k návštěvě již zmíněné výstavy Josef Mánes: Člověk – umělec - legenda. Bude zajímavé sledovat podíl zastoupení Mistrových děl vzniklých na základě mecenátu a přátelství s rodinou moravských patriotů portugalského původu v celkovém počtu vystavených exponátů, těšit se nejen na portréty členů rodu Silva Tarouca, ale i nadějí, že bude možné vidět opět znovuobjevené Červené paraplíčko – Mánesův slavný obraz malého formátu - na jeho tmavém pozadí namaloval siluetu zámku v Čechách pod Kosířem, kterou lze spatřit pouze při důkladné prohlídce tohoto půvabného „dílka“.
Pavel Štěpánek: Portugalský rod Silva Tarouca – mecenáši Josefa Mánesa a jeho vliv na českou kulturu, ISBN: 978-80-87028-13-1, 208 stran, 2. upravené vydání v českém jazyce, nakladatelství K-Public – Brno v roce 2016.
