Kliknutím zvětšíteDonedávna badatelsky téměř nepovšimnutý muž se stal předmětem zájmu PhDr. Jana Kiliána, který se osudy zajímavých osobností (Filip Fabricius z Rosenfeldu a Hohenfallu, Martin Maxmilián z Golče, Jan Beck aj.) zabýval již dříve. Výsledkem jeho rozsáhlé a systematické činnosti v archivech České republiky, Německa a Rakouska je publikace pečlivě dokumentující veškeré aspekty krátkého bleylebenovského žití v Čechách (starší větev rodu) a návratu Alexandrova bratra Jakuba Regnierse z Bleylebenu (mladší větev rodu) i života jeho potomků na území (nejen) Království českého.
Kniha je rozdělena na čtyři chronologicky navazující kapitoly. Vyprávěny jsou příběhy Alexandra Regnierse, barona z Bleylebenu (Plukovník), jeho syna Karla Maxmiliána (Rebel) a manželky Anny Marie, rozené Pichlové z Pichelberka (Zbožná vdova). Zásluhou obratné a sugestivní stylistiky se lze doslova ponořit do krajiny českého severu (ještě nezničené průmyslovou těžbou) plné vinic, chmelnic, sadů, luk, polí, lesů a být účastníkem událostí 17. století, neboť zde se nalézala panství a sídla Bleylebenů - zámky ve Všebořicích a Soběchlebech (oba objekty již nestojí). Alexandr Regniers, baron z Bleylebenu nejprve bojoval v pluku Albrechta z Valdštejna. Celkový kariérní postup, sociální vztah k členům rodiny, postoj k poddaným, ovlivněný jeho vojáckou povahou i finanční transakce plynoucí z koupě konfiskovaného majetku poražených jsou předmětem autorovy důkladné analýzy. Chování císařského důstojníka, který se naučil česky (!), oženil se s příslušnicí českého šlechtického rodu a v roce 1627 složil tzv. reverz k zemi, posuzuje v soudobých souvislostech. Obdobně také hodnotí jeho syna. Otázkou zůstává, zda Karel Maxmilián Regniers z Bleylebenu, který dokonce zabil panského úředníka, měl být nazván rebelem? Vždyť autor dokládá, že jeho život se vyznačoval trvalým společenským nezdarem a navíc skončil smrtí (+1648) v šarvátce se saskými vojáky.
Nejvíce prostoru je věnováno Anně Marii Bleylebenové, rozené Pichlové z Pichelberka. Po předčasné smrti obou synů (mladší Tomáš Jiří se narodil v roce 1617 a zemřel krátce poté) a úmrtí manžela (+1649) se zbožná vdova (+1665) nestáhla do ústraní. Byla společensky oblíbená, spravovala rodový majetek a štědře podporovala poutní místo v Bohosudově. Úcta k tamní mariánské sošce jí pomáhala překonávat životní zkoušky – smrt nejbližších, právní spory, ničení jejích panství drancováním vojáků i defraudacemi tamního hospodářského správce. Ve vymáhání poddanských dávek a ve věcech víry byla přísnou vrchností, ale autorem není považována za bigotní katoličku – ve své závěti totiž odkázala značné pozemkové vlastnictví a sumu peněz nejen církvi, ale také svým přátelům. Poddaným odpustila veškeré dluhy.
Ve čtvrté kapitole je pojednáno o příslušnících mladší rodové větve Bleylebenů. Působili v několika zemích rakouské monarchie, žili na Balkáně a v současnosti i v USA. Největší stopu však zanechali v Brně a zejména v Písku. V odborných institucích města se nalézá jejich archiv a rodové památky. Kniha Plukovník, rebel a zbožná vdova: Bleylebenové v Čechách 17. století poskytuje komplexní pohled do složitých časů prostřednictvím popisu mikrosvěta, rozsahem spíše středního majetkového dominia a osudů jeho majitelů. Autor sobě a zároveň čtenářům pokládá mnoho otázek. Na většinu z nich lze pozornou četbou nalézt odpovědi, které vybízejí k hlubší a opětovné korekci rozporného obrazu života v raně pobělohorských Čechách. Vždyť ještě v období mezi dvěma světovými válkami byl v Krupce (Bohosudov je nyní součástí města) názvem hostince U rytíře Bleylebena připomínán nizozemský šlechtic, který se kdysi stal obyvatelem Království českého.
Obálka knihy Plukovník, rebel a zbožná vdova.
Autor: Stanislav Vaněk, nezávislý publicista
17
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
