Své taneční jsem si prožil v sále Adalbertina v Hradci Králové, se svými spolužáky ze střední školy, někdy na začátku šedesátých let. Zážitky z nich jsou nezapomenutelné. Já to měl jen kousek od domova a vzpomínám, jak jsme si na chodbě našeho domu po návratu z každé lekce opakovali se spolužákem Frantou kroky tanců, které jsme se ten večer naučili. Spolužák u nás po tanečních vždycky přespával. Byl z vesnice až někde u Pardubic, takže by musel dojít domů pěšky. Žádná doprava mu na přesun domů už nejezdila. Naše spolužačky chodily do tanečních o celý rok dříve než my kluci. Dělaly nám poradkyně a přišly nás zkontrolovat na Prodlouženou a Věneček. Chválily naše pokroky a povzbuzovaly nás, že jsme dobří tanečníci, což nám lichotilo.

Zřícenina letohrádku Belveder u Kutné Hory.
Tip na výlet: Objevte krásný výhled i kousek architektonické historie

Po 40 letech jsem se do stejného sálu vrátil při Věnečku své neteře Olinky. Byl jsem potěšen, že je to tam stále stejné. Sváteční pocity, silné vzrušení při vzpomínce na to, co jsem tu kdysi prožíval. Byl jsem tu už jen jako fotograf a doprovod rodiny mé sestry, přesto jsem tak trochu omládl. Znovu jsem se nadýchal té nádherné atmosféry vzrušení a mládí, které jsem za ty roky nezapomněl a jistě nezapomenu do konce svého života.

Oldřich Suchoradský


Vzpomněli jste si nyní i na svoje taneční kurzy? Kolik let uplynulo a tančíte stále? Máte doma fotografie? Neváhejte a pošlete nám snímky přes formulář Čtenář reportér na webových stránkách Deníku, nebo na eva.kovanicova@denik.cz, můžete připsat i pár vět. Z došlých fotografií připravíme obsáhlou fotogalerii. Děkujeme a těšíme se!