Zatímco v normálních letech už touto dobou frčí předvánoční ruch a adventní trhy, dnes jsme spíš vyhlíželi v novinách dobré zprávy, abychom se dozvěděli, že budou moct otevřít restaurace a malé obchody, děti smět do škol, a že se budeme moct projít zimní nocí. No a my od ledu, kdy zase bude smět nazout brusle, trénovat a hrát hokej. Mnohé z toho se stalo s patřičnými omezeními možné od čtvrtka. V našem případě si ovšem budeme muset ještě počkat na výkladové stanovisko k opatřením vlády, protože týmový trénink jen v deseti lidech je trochu proti smyslu a v rouškách pod mřížkou snad i prakticky nerealizovatelný.

No a počkat si taky budeme muset na případné schválení žádosti o povolení pokračování soutěží od 1. ledna 2020 s ukončením 30. dubna 2021. Ale nepředbíhejme. Před událostmi, které teprve přijdou a jsou závislé na dalším vývoji situace, mají přednost ty, které přicházejí právě teď, tedy konkrétně další číslo Novinek, webového týdeníku o naší kategorii, který se ale snaží přizpůsobit dnešní povýtce infekční době  a nakazit co nejvíc lidí optimistickým pohledem na skutečnost, která nás obklopuje. Srdečně vás všechny vítám u dnešního už 33. vydání.


   Jo, jo, doba je turbulentní a vláda se v ní chová hodně nečitelně, a tak cokoliv plánovat je nadmíru obtížné. Nezbývá nám tedy než bedlivě sledovat situaci, trpělivě čekat a snažit se být připravení. A o to jsme se v rámci daných možností snažili i minulý týden, kdy jsme po měsíci internetových výzev měli v pondělí opět společný trénink - samozřejmě rozdělený do šestičlenných skupin. Nicméně nepředbíhejme, protože poslední tréninkovou výzvou, která měla uzávěrku taky v pondělí, byl „Stoj na rukách, stoj na hlavě a stojky o zeď“. V hovorovém jazyce sice občas utrousíme, že něco nejde, i kdybychom se na hlavu postavili, ovšem jak se ukázalo, tak většina našich kluků a holek, tohle rčení používat nemůže, protože tyto cviky, kdy se zapojuje velké množství svalů a současně rozvíjí i celková koordinace těla, prostě zvládá nebo se o to usilovně snaží.

Kdo se stal Borcem týdne? 


   Mezi ty, kteří za svůj výkon zaslouží absolutorium a díky této výzvě získává i titul „Borec týdne“ patří Tomáš (stoj na rukách - 36:79, stoj na hlavě - 100:15, stojka o zeď – 39x) a Maty (stoj na rukách - 22:84, stoj na hlavě - 86:50, stojka o zeď – 113x). Tady není co vytknout, jen uznale chválit.   


  Prostřednictvím této výzvy se ukázal ve světle oceňující výkonnostní posun za hranice dosavadních limitů i Vojta. Od začátku sezóny udělal obrovský pokrok, a jestli při jarce pro něj byla stojka země zapovězená a teď ji zvládl o zeď hned několikrát, tak si tuhle virtuální cenu rozhodně zaslouží. Není totiž v životě nezbytné být tím úplně nejlepším. Stačí poctivé přesvědčení, že člověk udělal pro zdar věci to nejlepší, co v dané chvíli uměl a zvládl, a to Vojta může určitě mít.


  Tím bych asi zatáhnul oponu za podzimní internetovou přípravou a doufám, že než v bitvě se spojenými vakcínami všech zemí podlehne poslední koronavirus typu covid-19, se k ní již nebude zapotřebí vracet. Přesto bych rád ocenil přístup drtivé většiny hráčů a jejich rodičů. Pravda, občas to byl pořádný šrumec všechno zhlédnout, vyhodnotit, upozornit na chyby, spočítat, pochválit, zapsat na web… ještěže v zimě jsou večery tak dlouhé a vláda bdí nad tím, abych se zbytečně nerozptyloval jinými činnostmi. Ale vážně. Dík kluci a holky, pánové a dámy za váš přístup a předvedené výkony. Byli jste skvělí a já jsem rád, že mohu pracovat a spolupracovat s takovými dětmi a rodiči, jako jste vy…


Nicméně teď již k zmíněným tréninkům na Sokoláku. Bouchli jsme na úvod tři a všechny se nesly v uvolněném a usměvavém duchu, přesto ve svěžím a dobrém tempu. Snahou bylo organizovat jednotlivá stanoviště tak, aby kluci zlepšovali svou kondici a dovednosti, ale zároveň i rozvíjeli svou kreativitu, akceleraci a rychlé rozhodování formou nejrůznějších sportovních her a soubojů 1-1, 2-1, 2-2.

Osobně totiž používám při trénincích jen minimálně cvičení 2-0 či dokonce 3-0 protože tím trénujeme v zápase nereálné situace bez soupeře. Jenže zápas bez soupeře neexistuje a k tomu ještě hry a souboje děti mnohem víc baví. Takže za mě výborné tréninky, které jsme vždy zakončili tradičním štafetovým během. No a za tyhle tréninky na Sokoláku dávám ještě jednoho „Borce týdne“, a to Matějovi. Při všech herních cvičeních měl plnou náruč chuti, výbušnosti, herní drzosti, sebevědomých řešení i spolupráce, a to všechno dohromady fungovalo velice dobře a dávalo smysl. Super a jen tak dál.

Autor: Pavel Sirotek, hlavní tréner SK Sršni