Ze skrovných historických písemných pramenů o 10. století není zcela zřejmé, kdy došlo k vyvrácení slavníkovské Libice. Přesto rok a denní datum odborníci odvozují z několika zmínek o jiných událostech. Nejstarší zprávy jsou především čerpány z legendy sv. Bruna z Querfurtu a z legendy římského mnicha Canaparia. Na vysvětlenou lze dodat, že ve středověku šlo o docela běžný druh literární tvorby oslavující světce a světice. Vše doplňují zmínky dalších legendistů a kronikářů. Z nich šlo získat informace o zásahu proti Slavníkovcům. Dnes tedy není zpochybňováno datum 28. září 995. Takže vloni už uplynulo od zmíněných událostí 1025 let. Kronikář Kosmas psal o libických událostech se stoletým odstupem, ale neuvedl denní datum v roce 995. Zmínka o “svátečním dnu“ ukazuje nepochybně na svátek svatováclavský.

Toho času kníže nemohl vládnouti sám sebou, ale vládli předáci. Tito obrátivše se v nenávistníky Boha, ničemných otců nejhorší synové vykonali velmi zlý a ničemný skutek. Neboť jednoho svátečního dne vnikli do hradu Libice, v němž bratří svatého Vojtěcha a hradští bojovníci všichni jako nevinné ovečky stáli při slavné mši svaté, slavíce svátek. Oni však jako draví vlci ztekli hradní zdi, muže a ženy do jednoho pobili, a sťavše čtyři bratry svatého Vojtěcha se vším potomstvem před samým oltářem, hrad zapálili, ulice krví zkropili, a obtíženi krvavým lupem a krutou kořistí, vesele se vrátili domů. (Chronicum Boemorum, Kosmova kronika česká).

Libická branná posádka hradisko bránila, boj trval dva dny, ale podlehla přesile. Jak už uvádí Kosmas Slavníkovi synové Spytimír, Pobraslav, Bořej a Čáslav se svými rodinami se měli uchýlit do chrámového azylu. Po slibech ujištění dobyvatelů svatyni opustili, poté došlo k jejich povraždění. Historici soudí, že při útoku byl zdevastován palácový okrsek a mohlo dojít k dalšímu poničení, zřejmě i požáru na akropoli. Na předhradí zanechaly tyto události málo zjistitelných stop. Zničený zděný kostel, před kterým byly Slavníkovci pobiti, zůstal již neobnoven, ale na místě slavníkovského paláce došlo po čase k vybudování nového objektu.

Názory na libické událostí se mění

O vyvraždění Slavníkovců se dnes hovoří jako o násilném aktu, při němž čeští velmožové zlikvidovali v Libici členy významného rodu. Podle staršího výkladu byl tento akt někdy považován za událost, při níž vlastně vznikl český stát. Dnešní historici soudí, že už existoval, takže se ve skutečnosti jednalo o epizodu tento příběhu provázející jeho postupné formování. Podobných incidentů se ale během tohoto vývoje událo více, jen o nich nejsou jiné než archeologické doklady.

Kdo však byl hlavním pachatelem nebo jaké byly jeho motivy je stále předmětem různých hypotéz a dalších bádání. Někdy se uvádí, že hlavní sílu útoku na slavníkovský hrad mohli tvořit Vršovci , ale důkazy chybí. Určitou pohnutkou mohlo být bohatství Slavníkovců na jejich sídlech v Libici a Malíně. Zde se razily stříbrné mince a hradiska byla položena na důležitých obchodních cestách směřujících do Slezska, na Moravu a dál na východ. Dalším možným motivem mohla být událost, při které biskup Vojtěch poskytl církevní azyl v kostele na Pražském hradě cizoložné ženě. Přitom nastal konflikt s místními ozbrojenci, otázkou zůstává zda mohli pocházet z rodu Vršovců. Obviněná žena byla přes biskupovy protesty, nakonec veřejně popravena. Slavníkovcům bylo navíc vyhrožováno další pomstou. Pro zajímavost lze uvést, že tento příběh zpracoval František Nepil v apokryfu nazvaném Oldřiška. A v něm nabízí úvahy platné i pro současnost. Tragédii ze září roku 995 přežil nejstarší Slavníkův syn Soběslav, ten se uchýlil na dvůr polského knížete. Dále biskup Vojtěch a jejich nevlastní bratr Radim.

Libické vraždění je také považováno za příznak nadcházející hluboké krize českého státu. Spíše menší význam zmíněného rodu také nepřímo dokládají události, které proběhly pouhých osm let po pádu Libice. Čechy ovládl polský kníže Boleslav Chrabrý, tento panovník se totiž vůbec nepokusil obnovit někdejší postavení příslušníka svého dvora - nejstaršího žijícího Slavníkovce Soběslava.

V dalších letech pak Přemyslovci přebudovali Libici na svoje významné správní středisko.

Autor: Milan Čejka