Předci se stavěním morových sloupů vyrovnávali s kolektivní posttraumatickou stresovou poruchou, vyvolanou pandemií. Chápali je jako poděkování za konec epidemie a jako prosbu k uchránění před nákazami budoucími. My jsme v posledním století začali morové sloupy vnímat spíše jako propracovaná umělecká díla, která zdobí naše města.
Teprve při covidové pandemii v minulých letech jsme začali chápat strach našich předků. Ten byl tak velký, že na příkaz velkokněžny Anny Marie Toskánské byl roku 1730 v tak malém městysu vztyčen tak velký mariánský sloup. Byla to přímá reakce na morovou epidemii, která u nás řádila počátkem 18. století. Důvěru dostali sochaři O. Dubke a J. Hofer, polír P. P. Bláha a kameník J. P. Baumgartner.
Sochy na sloupu jsou umístěny v šesti úrovních, směrem k vrcholu se postupně zmenšují. Na nejnižším stupni jsou pak v téměř lidské velikosti. Na vrcholu sloupu je socha Neposkvrněného Početí Blahoslavené Panny Marie s Ježíškem, vytvořená podle vzoru vztyčeného ve Florencii. Pod ní je druhá řada se sv. Josefem a sv. Janem Nepomuckým. Pod nimi je socha sv. Barbory a sv. Kateřiny Alexandrijské.
V další řadě jsou sv. Achátius, sv. Kryštof, sv. Pantaleon a sv. Markéta. Níže jsou sv. Blažej, sv. Cyriak, sv. Jiří a sv. Jiljí. Nejspodněji umístěné sochy představují sv. Dionýsa, sv. Víta, sv. Eustacha a sv. Erasma. Jedná o Čtrnáct svatých pomocníků, kteří pomáhali nemocným.
Ale vraťme se k těm zajímavostem. Tou první je skutečnost, že zde byly použity dva druhy pískovce. Z červenohnědého je sloup, tedy obelisk a podstavec a z šedobílého jsou sochy. Druhou zajímavostí je půlměsíc, tedy symbol čistoty u nohou Panny Marie. Podle ustálených zvyklostí mají růžky půlměsíce směřovat dolů, zde jsou však z neznámého důvodu otočeny směrem vzhůru. Dvanáct hvězd kolem hlavy Bohorodičky a její otočení směrem ke kostelu je umístěno již v souladu s tradicí.
A jaká je ta největší záhada, která bránila tehdy velice důležité události, tedy vysvěcení sloupu? Sousoší obsahuje sochy Čtrnácti svatých pomocníků, sochy Panny Marie, svatého Josefa a svatého Jana Nepomuckého, celkem tedy 17 soch. A tady je ta záhada. Přítomnost světců, kteří pomáhají nemocným, je jasná. Ale rozšíření o Josefa a Jana je pravděpodobně světová rarita! Pochopitelná by byla ještě socha sv. Josefa, snoubence Panny Marie. Ale proč sv. Jan z Nepomuku, který žil o celá dlouhá staletí později? Tím byla porušena veškerá pravidla, není divu, že se církev zlobila!
Morový mariánský sloup je s místním zámkem urbanistickou perlou Kácova a spolu s divokou přírodou vytváří harmonickou rovnováhu posázavského kraje. A záhady morového sloupu? Tak to už je „koření“, které umocňuje genius loci, kouzlo tohoto krásného místa.
