Z výhry byl potěšen. Nyní už se ale s týmem Čáslavi připravuje v omezených podmínkách na další fotbalové účinkování. „Co se týká fyzické kondice, tak jsou na tom všichni hráči tak, jak byli. Horší to je s fotbalem,“ řekl v rozhovoru pro Deník Kamil Petrů.

Kamile, v Deníku jste oceněn podruhé za posledních pár let. Jednou fotbalista okresu, nyní nejpopulárnější hráč. Jak moc vás výhra překvapila a potěšila?

Výhra mě potěšila hodně. Jde hlavně o zásluhu celé rodiny. Zejména mé manželky a její babičky. Obě nasbíraly velké množství hlasů. Jsem rád, že to pro mě udělaly.

Dalo se hlasovat i vícekrát. Jak si v rodině anketu po celou dobu připomínali?

Připomínali hodně. (směje se) Co si budeme povídat, hlasovala hlavně rodina. Manželky babička byla schopná zavolat někomu druhému, aby hlasoval. Vzápětí přibylo během pěti minut dvacet hlasů. Babička byla neuvěřitelná manažerka. (směje se)

Jak na anketu reagovali spoluhráči z FK Čáslav? Z kabiny A týmu jste tam byli dva. Kromě vás i Jan Strnad.

Kluci na začátku reagovali a popichovali, že dávají hlasy Honzovi. (směje se) Pak už hecování neprobíhalo, protože jsme se neviděli. Vše bylo zavřené.

Zbohatne za vaše vítězství i týmová kasa?

To je otázka na pokladníka. Tím nejsem. Nevím, co vymyslí. Až se sejdeme, tak to bude velké téma. (usmívá se)

Začali jste v Čáslavi s tréninkem a jakou formou případně?

Trénujeme ve dvojicích od doby, kdy to vláda povolila. Samozřejmě dodržujeme všechna opatření.

Fotbal prožívá dlouhou pauzu. Jak jste se udržoval v kondici?

Co se vše zavřelo, tak jsme dostali individuální plány, které musíme plnit. Třikrát týdně jsme chodili běhat a výsledky jsme trenérovi posílali přes aplikaci. Co se týká fyzické kondice, tak jsou na tom všichni hráči tak, jak byli. Bití na přerušení soutěže nebyli. Horší to je s fotbalem. Půl roku jsme nehráli a za celý rok jsme odehráli možná osm mistrovských zápasů. To bude znát.

Považujete se nyní více za běžce než fotbalistu?

Myslím si, že se teď každý fotbalista považuje za atleta, jak má naběháno. Na hřišti to pak ale není jen o běhání.

Jaký názor máte na dohrávání sezony? Máme začátek května a do konce června má být hotovo. To už moc reálné není.

Očekávám, že tento týden svaz vydá oficiální prohlášení, že soutěže ukončuje. Neumím si představit, jak by se měla divize dohrát. Kdybychom měli jet ve středu do Letohradu, kde se začne v sedmnáct hodin, tak nedáme kádr ani dohromady. Všichni chodí do práce.

Co byste tedy do začátku nové sezony uvítal? Tréninky, přípravné zápasy nebo nějaký malý turnaj?

Ideálně bych nechal všechny do června jen trénovat, což si myslím, že tak dopadne. Pak bych dal dva týdny volna, po kterých by začala standardní letní příprava včetně přátelských zápasů. Otázka je, co bude.

Nemáte tedy chuť si třeba za čtrnáct dní zahrát přípravný zápas?

Chuť by byla. Klidně bych si zahrál i teď o víkendu, ale když to poslouchám v televizi, tak je to nereálné.

Myslíte si, že by brzký návrat do zápasů byl i rizikem pro svalová zranění?

To si nemyslím. Tím, že je teplo a že lidé chodili běhat nebo trénovat, tak to nebude tak hrozné. V přípravných zápasech nevidím vysoké riziko zranění. Nebál bych se. To se může týkat hráčů, kteří se celou dobu nehýbali a kašlali na vše, ale u nás v Čáslavi nikdo takový není. (pousměje se)

Milan Hnilička poskytl 8. prosince v Praze rozhovor Deníku.
Milan Hnilička: Cítím frustraci. Rozhodnutí zavřít sport jde za epidemiology