Za svou kariéru toho zažil hodně. S Plzní vybojoval titul, podíval se s ní do Ligy mistrů i Evropské ligy. Na reprezentační úrovni byl coby asistent po boku Pavla Vrby na EURO 2016. Jako hlavní kouč se pak dostal na finálový turnaj i s národním týmem do 21 let. Životopis Karla Krejčího je zaplněn zajímavými položkami. Nyní je doma v Příbrami, kde vede tamější celek. Jeho syn se zapojil do chodu rezervního týmu. Ve volných chvílích si s manželkou užívá rodiny a zejména vnoučků Karla a Davida.

Vzpomenete si ještě na trenérské začátky?
Vedl jsem tým do 19 let, se kterým se mi povedlo vyhrát druhou ligu a přes baráž postoupit do dorostenecké nejvyšší soutěže.

Jak na tohle vzpomínáte?
Hrozně rád, protože se mi podařilo i vychovat dost hráčů jak pro ligu, tak reprezentaci, kteří se postupně i přes Příbram dostali do lepších klubů. Zažil jsem tady zkušené trenéry jako Františka Kopače, Pavla Tobiáše, Jiřího Kotrbu, od kterých jsem sbíral zkušenosti. Kromě devatenáctky jsem trénoval i mužský B-tým ve třetí lize. U áčka jsem působil tři roky jako asistent.

Proč jste tehdy z Příbrami odešel?
Po osmi letech jsem na sobě cítil, že potřebuji nějakou změnu. Dostal jsem nabídku z Plzně, kde jsem působil v roli šéftrenéra střediska mládeže, vedl jsem devatenáctku, se kterou jsem získal mistrovský titul a spojením s Pavlem Vrbou jsme šli přes třetí ligu do ligy, kde jsme měli krásné roky.

Příbram uspěla v Brně po dlouhých třinácti letech
Foto: Příbram v euforii porazila po osmi letech Brno a poskočila na čtvrté místo

Na jaře jste se po dlouhé době vrátil do Příbrami. Co pro vás angažmá u řeky Litavky znamená?
Vážím si každého angažmá. Přišla mi nabídka z Příbrami. Tím, že tady s rodinou bydlíme, tak jsem se vrátil po šestnácti letech do klubu, kde jsem hrával ligu a začínal jsem trénovat jako šéftrenér mládeže. Když nabídka přišla, tak jsem cítil povinnost Příbrami nějakým způsobem pomoct. Tím, že ji mám doma, tak si té práce vážím. Není to ale jednoduché.

Nepřipadáte si během aktuálního angažmá trochu jako na horské dráze?
Ve fotbale to takhle nějak funguje. Člověk pracuje ve skromných podmínkách. Nemůže si dovolit všechno, co by chtěl. Příbram jsem po očku sledoval. Vím, že jsem přišel do týmu, který měl problémy. Čekal jsem, že to půjde snadněji. Jednoduché to ale nebylo. Mančaft se nicméně podařilo nějakým způsobem restartovat a uhrát baráž. Rozdíl mezi první a druhou ligou je velký. Kdybychom měli Sakalu zdravého, věřím, že bychom pozlobili Karvinou v boji o první místo. Nebyli jsme ale schopni nahradit klíčové hráče. Uplynulá sezona skončila baráží, která se nepovedla. V létě jsme se pak domluvili na nějakém pokračování.

Jak složitý pro vás byl začátek letošní sezony kvůli tomu, že se tým úplně nově tvořil?
Začátky nebyly jednoduché. Přišli sem hráči, kteří byli bez angažmá. V létě jsme půlku přípravy měli deset dorostenců. Kádr se tvořil do poslední chvíle. Řada hráčů přišla nepřipravená. Na nás na trenérech je, aby byl vidět na hráčích celkový progres, za což bychom měli být placení. Musím zaklepat, že se nám tohle vcelku podařilo a u většiny z nich to má vzestupnou tendenci. Kádr si postupně sedá. Na některé posty máme nedostatek hráčů, nebo je tam menší konkurence. V posledních zápasech ale většinou rozhodovali střídající hráči, takže někde se konkurence zvýšila a je vidět, že někteří zbystřili a v tréninku pracují víc, než pracovali v minulosti.

Přes slibný začátek jste se ale začali propadat tabulkou. Co se pak změnilo, že Příbram vyletěla raketově nahoru?
Úvod nám jakžtakž vyšel. udělali jsme šest bodů ze tří zápasů, pak jsme trošku dojeli na blbou sérii, kdy se člověku honily v hlavě černé myšlenky. Prospěla nám reprezentační pauza, kdy se nám podařilo klíčové hráče dotrénovat. Koučování si zakládám na tvrdé práci. Tým byl posléze odměněn, protože pracuje dobře a podařilo se nám ho, co se týče kondiční stránky, dotrénovat. Se štěstím jsme porazili Spartu a od té doby jdou hráči štěstí naproti. Vyhráli jsme čtyři zápasy v řadě. Teď jsme opět slušně potrénovali, čekají nás ale ještě do konce podzimu čtyři těžké zápasy. Máme tady mančaft, který asi nebude válcovat soupeře, ale pomocí týmovosti, pracovitosti a poctivosti vyniknou individuální výkony. Někteří hráči zaujali.

Příbram doma porazila Chrudim 2:1
Sváteční střelec vystřelil Příbrami tři body. Chrudim poprvé odjela s prázdnou

Po zápase v Olomouci jste dostal otázku ohledně možného vyhazovu. Nyní už není na místě. Jste z nejhoršího venku?
Takhle o tom nepřemýšlím. Ve fotbale je to nahoru dolů. V klubech většinou nevyhodí, nebo nepřiberou pět hráčů. Většinou to odnese kouč. My jsme měli špatnou sérii, protočili jsme dost hráčů v zápasech a body nám to nepřineslo. Co bylo řečeno na tiskovce v Olomouci, byl holý fakt. Měli jsme sérii, kdy jsme uhráli bod ze čtyř zápasů. Bylo na vedení, zda se tak rozhodne, či nikoli. Sám jsem cítil, že se někteří hráči vrací do kádru. K tomu nám pomohla reprezentační pauza. Kluci si udělali tambuilding a vyříkala se spousta věcí, které nefungovaly. Nejen na tréninku, ale i u videa. Strašně důležitý byl první zápas se Spartou, který jsme vyhráli a kluky trošku nakopl. V dalších utkáních jsme na ni navázali. Vyhráli jsme čtyři zápasy, kdyby mi tohle někdo řekl po Olomouci, tak bych tomu nevěřil. Hráči ale nabrali sebevědomí. Najednou je lepší atmosféra nejen v kabině, ale celkově v baráku.

Nyní jsme na konci druhé reprezentační přestávky a vy jste v předchozích zápasech získali dvanáct bodů. Jak naložíte s aktuální povzbudivou atmosférou v týmu?
Současnou euforii brzdím, protože vím, jak to ve fotbale chodí. Tlačím na pokoru a pracovitost, abychom v každém zápase odváděli výkony, co se týče nasazení, bojovnosti, práce. Podobné zápasy budou i v závěru podzimu. Uvidíme, na co budou stačit. Máme tři ze čtyř doma, ale budeme trošku v jiné roli než v Brně či Táborsku, kdy jsme byli outsider. Uvidíme, jestli jsme schopni teď zvládnout roli favorita.

Co od vás čekat v posledních čtyřech zápasech na podzim, když jste se teď dotáhli na špičku?
Jsme tam, kde jsme se chtěli pohybovat. Nikdo na nás tady netlačí, že bychom měli postoupit do ligy. Kádr se zase hodně obměnil. Naskočili jiní hráči, některé ani lidi neznali. Buď to zvládneme. A navážeme tam, kde jsme skončili a udržíme se na vršku tabulky, nebo se propadneme níž. Kluci ale pochopili a viděli, jaká cesta vedla k úspěšným výsledkům. Tvrdý trénink a přístup vede ke sladké odměně. Ani před jedním zápasem si ale nesmíme myslet, že jsme jasní vyhrávající, což už se nám taky stalo. Mají čerstvé informace, abychom udrželi výsledky.

Jaká je situace ohledně dlouhodobě zraněných?
Tomáš Wágner se postupně zapojuje, už hrál za béčko. Zbytek je pořád na marodce. Uvidíme, jak se podaří dát tým dohromady. Zprávy od nich nemám. Vím, že David Surmaj jezdí někam za doktory. Pauza už je tak dlouhá, že bude začínat v zimě od nuly. Do toho vypadl Čejka, který je tak marod.

Předseda OFS Příbram Pavel Chán.
Osobnost Deníku Pavel Chán: Fotbal na Příbramsku se snažíme posouvat

Jak moc se těšíte na zimu, protože před vámi bude nejdelší období, kdy budete moct pracovat s týmem?
Zimní příprava bude dlouhá. Budeme si muset sednout s vedením. Uvidíme, jaký kádr na jaře bude, a doufám, že kluci budou chtít za Příbram chtít hrát i dál. Nějaká částečná obměna může nastat, ale doufám, že na klíčové posty spíš hráče přivedeme.

Když jste teď v Příbrami. Jedná se ve vašem návratu o srdeční záležitost?
Tak my jsme se tady s rodinou v roce 1995 usadili. Tenkrát jsem tady dostal nabídku jako hráč. Zažil jsem druhou, pak i první ligu. V jednu chvíli jsme přemýšleli, že se přestěhujeme, když jsem dostal nabídku do Českých Budějovic. Nakonec jsme ale zůstali. K Příbrami máme vřelý vztah. Je jasné, že co se týče práce, tak v klubu nebudete působit celý život. Potřeboval jsem změnu a vyzkoušet si věci, které fungovaly tady, tak zda tomu bude i v jiném klubu. Posbírat ještě víc zkušeností, což se mi díky Plzni povedlo. Zažil jsem tam mistrovské tituly, Ligu mistrů, Evropskou ligu. S Pavlem Vrbou jsem měl možnost být i na velkém EURO, s jednadvacítkou zase na tom malém. Zkušeností jsem nasbíral hodně a jsem ve věku, kdy je můžu předávat zase mladším kolegům. A také hráčům. Jsem rád, že tady mám i syna, který trénuje B-tým. Zkušenosti předávám i mladším a doufám, že je využijí v další praxi.

Dá se říct, že se kruh ve vašem případě uzavírá, když jste se vrátil zpět do Příbrami?
Nevím, jestli uzavírá. Trenéřina je taková, že jeden den máte práci, druhý ne. Teď odevzdávám pro Příbram to nejlepší, ale věřím, že ještě nějaká nabídka přijde. Co mi ještě chybí, je zahraniční angažmá. Jednou či dvakrát bylo hodně blízko a než skončím, tak bych rád si vyzkoušel tuhle zkušenost. Životopis mám zajímavý, ale v současnosti je strašně složité se dostat ven. O české hráče i trenéry moc zájem není.

Máte nějakou představu kam, nebo to je jedno?
V celku je mi to jedno. Kromě trénování se člověk sebevzdělává a pracuje na sobě. Tři roky docházím na angličtinu, takže se v ní zdokonaluji. Jazyková bariéra jednoduchá není. Jednou už jsem měl namířeno do Arábie, bohužel v tu dobu mámě zjistili rakovinu, takže smlouvu, která ležela před podpisem smlouvy na stole, jsem zrušil a byl jsem jí nápomocen v závěru života. Pak přišly nějaké nabídky v Evropě, zahraničí mi ale nevyšlo. Teď jsem ale v Příbrami, tak přemýšlím, jak vylepšovat kádr a jak pracovat, abychom výsledky udrželi. Věřím ale, že se kruh neuzavírá a u trenéřiny nějaký ten rok zůstanu.


Načítám tabulku ...