Pavel Šimáček: Fotbalový pánbůh nás držel ve hře o záchranu, my jsme tím pohrdli

Fotbalový pánbůh nás držel ve hře o záchranu do posledního kola a my jsme tím pohrdli. Přitom nám stačilo v posledních deseti kolech mít o výhru víc a zachránili jsme se. Bohužel.

V závěrečném kole jste měli všechno ve svých rukách, v poločase jste nad Dobříší vedli 2:1. Nakonec jste prohráli 2:5. Co se stalo?

Prostě jsme to mentálně neunesli. Začali jsme dobře, proměnili penaltu, první na jaře, a po signálu po rohu dali druhý gól. Všechno vypadalo dobře, jenže soupeři jsme darovali ve 39. minutě první gól a od té doby to s námi šlo z kopce. I když byl tým o přestávce v kabině nabuzený, ve druhé půli jsme to nezvládli. Po třetím gólu soupeře jsme stáhli hru na tři vzadu, vyslali Bédu France do útoku, bohužel dvě šance neproměnili a Dobříš nás z brejků trestala. Velice nám chyběl uprostřed hřiště Vítek Piskač, jenž dostal v Libiši červenou a taky Michal Exner, který byl ve formě, ale s Povltavskou se zranil. Do nedůležitějšího zápasu, tak nastoupilo to, co mělo ruce a nohy. To se ale nechci vymlouvat, prostě jsme to nezvládli, na čemž mám svůj díl i já, měl jsem připravit tým, aby to zvládl.

Co jste hráčům po posledním utkání v kabině říkal?

Nic, jelikož jsem na zápas odjížděl ze svatby svého syna, tak jsem se na ní hned po zápase vracel. On by mě stejně nikdo neposlouchal a v těchto chvílích je lépe, aby si to hráči zpracovali v hlavách sami.

Vyjmenoval byste příčiny sestupu?

Nezkušenost většiny z úzkého kádru, jeden bod po prvních devíti kolech a také absence domácího hřiště. Děkujeme sice funkcionářům Červených Peček, že nám umožnili trénovat i hrát u nich, ale prostě doma je doma.

Najdete přece jen něco, co vás potěšilo nebo co vám udělalo v sezoně radost?

V každé špatné věci je třeba si najít něco pozitivního, i když se to třeba zdá nemožné. Líbila se mi pracovitost hráčů na trénincích, kde bylo torzo starších příkladem. Hlavně v zimě kluci dřeli, což se nám hned v úvodu jara vyplatilo. Měl jsem radost, že mladí kluci pochopili, že pokud zamakají, tak se z lavičky můžou dostat do základu.

Měl jste k dispozici hodně mladý kádr, který táhli zkušení borci Malý, Franc nebo Křelina. Byla nezkušenost mládí rozhodující pro pád do nižší soutěže?

Na jmenované zkušené kluky plus Vítka Piskače, Lukáše Marka a brankáře Jirku Dastycha nemůžu říct špatného slova. Makali a byli hlavně v trénincích příkladem pro mladší. Velkým problém bylo proměňování šancí, do kterých jsme se sice dostávali, ale góly střílel jen Libor Křelina. Mladí kluci se sice snaží, ale pro většinu je v současnosti přebor nad jejich síly a jejich výkonnost kolísala. Velkým problémem bylo i zranění Honzy Strnada a v závěru absence Exnera a Piskače.

Sezona pro vás musela být náročná hlavně psychicky. Stále jste potřebovali vyhrávat a často se to nepovedlo. Jak jste se vyrovnávali s tlakem?

Říkal jsem, že se po sezoně dohodne vedení Kutné Hory a Ostředka a zaplatí mi napůl týdenní wellness (smích), protože jsem toho měl měl po psychické stránce dost, hlava pořád šrotovala. S Kutnou Horou jsme hráli od začátku o záchranu, s Ostředkem o postup a mrzí mě, že se ani jedno nepovedlo. V Ostředku mi alespoň kluci dělali radost, uhráli jsme druhé místo a nastříleli 134 gólů. Ohledně kluků v Kutné Hoře – někdy je mi záhadou, jak se chovají v kabině a potom na hřišti. A to se snažím s nimi mluvit, někdy mi ale připadá, že to jde jedním uchem dovnitř a druhým ven.

Jak to nyní vypadá s vámi. Budete u týmu pokračovat nebo jste skončil?

Po dohodě s vedením budu pokračovat, ale podmínkou je posílení týmu o zkušenější hráče, vedle kterých by mladší rostli.