Chotusické béčko je dobře poskládané. Vzadu hrají starší hráči a dopředu je doplňuje dravé mládí z dorostu. To je i případ Vančury, který začal s fotbalem až ve čtrnácti letech. „Hrál jsem vždy fotbal za barákem s tátou. Bavil mě. Předtím jsem ale dělal horolezectví a rybaření,“ řekl mladý střelec, který nastupuje jako běhavý hráč na krajní záloze.

Čtyři góly v soutěžním utkání nikdy nedal. Ani v žákovských nebo dorosteneckých kategoriích. „Zatím je to můj největší úspěch,“ přiznal Vančura, který se zkouší prosadit i v A týmu: „Momentálně chodíme střídat do áčka. Když se nesejdou, tak šanci dostáváme. Chtěl bych se fotbalem hlavně bavit.“

A která z těch čtyř branek byla nejhezčí? „Paradoxně jsem dal dva typicky stejné góly. Po rohovém kopu jsem si naběhl na zadní tyč a hlavou v pádu jsem skóroval,“ odpověděl Ondřej Vančura.