Kliknutím zvětšíte
Letošní rok je ale pro brankáře, který s fotbalem začínal v Doubravce na Plzeňsku, hodně složitý. Jak po fotbalové, tak po pracovní stránce. „Pro mě je tenhle rok opravdu obtížný, musel jsem sáhnout na rezervy, které jsem si za tři roky našetřil,“ přiznal 26letý Matějka v rozhovoru pro Deník. V kariéře prošel Teplicemi, Lovosicemi, nebo Blšany.
Milane, jak jste se vůbec dostal k fotbalu?
Dostal jsem se k němu jako malý kluk. Byly mi tři, nebo čtyři roky. Asi to bylo díky tomu, že můj táta hrál aktivně fotbal. Viděl jsem se v něm, takže bylo jasné, jaký sport budu dělat.
Chtěl jste být od začátku brankář?
Nikdy jsem nemířil přímo na post brankáře. Naopak jsem chtěl útočit a dávat góly. Jenže jsem byl až moc aktivní a dostal jsem možnost ukázat se i v bráně. Jelikož měli brankáři tréninky navíc, začalo mě to bavit. A tak jsem si řekl, že to zkusím v bráně.
Vy ale nepocházíte z Děčínska, ne? Kde jste se poprvé seznámil s fotbalem?
Moje kariéra začala kousek od plzeňských Štruncových sadů, mým prvním týmem byla Doubravka. Jezdil jsem po brankářských soustředěních, absolvoval školu Petra Čecha a dalších slavných brankářů. Tam si mě všiml agent Teplic, kam směřovaly mé další kroky.
Takže příchod na sever Čech. Jak to bylo dál?
V Teplicích jsem prošel žáky a dorost. Až do tehdejší teplické juniorky. Jenže pak přišlo zranění, které mě úplně vyřadilo ze sportu. Na 14 měsíců.
Jak to vše pokračovalo?
Zamířil jsem na hostování do Neštěmic. Teplice mě dál sledovaly, ale nevyšlo to podle mých představ. Odešel jsem do Blšan, pak přišlo hostování v Lovosicích, kde jsme vyhráli divizi a postoupili do třetí ligy. Ale z toho sešlo.
Jasně, narážíte na spojení Lovosic a Litoměřic, ne?
Přesně, třetí liga šla do Litoměřic, tím pádem to pro mě nebylo atraktivní. Rozhodl jsem se, že dám na chvilku fotbalu pauzu a budu se věnovat své profesi.
No vidíte, co je to přesně za profesi?
P-rehab trenér kondičního posilování. Byl jsem přes rok bez tréninků a zápasů. Mým celoživotním koníčkem je udržovat se v kondici. A pak mi zavolal pan Ladislav Michalec, který mě požádal o pomoc při záchraně fotbalového klubu v Modré.
Jak se vám líbí v klubu, který je pravidelným účastníkem krajského přeboru?
V Modré jsem nadmíru spokojený se zázemím, které nám celý areál nabízí. Máme tady skvělé podmínky – perfektně upravený trávník, wellness centrum, posilovna a mnoho dalšího. Jen málokterý klub v soutěži disponuje takovým vybavením. Za to vše je potřeba poděkovat právě panu Michalcovi. Možná si to někteří z nás neuvědomují, ale bez něj by žádný fotbal v Modré nikdy nebyl. Za tohle si zaslouží náš obdiv a velké díky.
Kromě vás nemá Modrá dalšího brankáře. Je to pro vás dobře, nebo špatně?
Je pravda, že jsme asi jeden z mála klubů, který nemá druhého brankáře. Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně. Ale je to tak. Pro mě, jako brankáře, je to složitější. Každá příprava na zápas je komplikovanější. Kluci mi s tím ale pomáhají, jsem za to rád.
Tenhle fotbalový rok je kvůli koronaviru hodně smutný. Jaký na to máte názor?
Je to obtížný rok. Když už se začalo hrát, tak jsem věřil, že se sezóna obejde bez větších zásahů. Bohužel se mi to nesplnilo. Pokud ale můžu mluvit za sebe, tak s přerušením soutěží nesouhlasím. Myslím si, že je možné uvolnit velkou část sportovního, ale i běžného života. Samozřejmě za určitých pravidel a podmínek.
Od října přicházelo jedno vládní nařízení za druhým. Nemáte s tím problém?
Já se snažím sportovat – běhám v přírodě, na schodech, snažím se posilovat na workoutovém hřišti, s přítelkyní chodíme na dlouhé procházky. Je potřeba přijmout daná opatření a dodržovat je. Nic jiného nám nezbývá. Hlavně nepropadat depresi.
Říkal jste, že pracujete jako fitness trenér. Máte vlastní fitness centrum?
Mám certifikaci a možnost pracovat jako fitness trenér, ale disponuji více certifikáty, které mi umožňují pracovat s lidmi, co potřebují opravdovou pomoc profesionála. Své vlastní fitness centrum zatím nemám, i když před situací, která je nyní, jsem nad ním docela uvažoval. Mí kamarádi, kteří vlastní fitness centra v Praze nebo Brně, jsou teď ve velmi vážné finanční tísni. Jejich zkušenost mě vede k zamyšlení, jestli je rozumné se v dnešní době snažit prosadit v něčem tak těžkém, jako je provoz fitnessu.
Hádám, že opatření vám roli trenéra vlastně zakázala.
Nouzový stav se mě dotknul asi jako každého občana v Česku, který se řadí mezi malé podnikatele. Mám nulové příjmy a funguji z rezerv, které jsem si naštěstí za tři roky našetřil. Měl jsem ještě menši stavební firmu na rekonstrukce bytů, kterou jsem musel uzavřít. Aktuální podmínky ani nedávají jinou možnost, než uzavřít a doufat, že se to zlepší.
Nezkoušel jste hledat jinou práci?
V aktuální situaci je velice těžké uplatnit se na trhu práce. Poptávka je pouze po lidech, kteří jsou z IT oddělení, nebo ze státní sféry.
Na závěr fotbalová otázka – máte ještě nějaké sny?
Mým fotbalovým cílem byla první liga. Ten stále platí. Nemyslím naší ligu, ale německou Bundesligu. Ale pokud se budu držet nohama na zemi, rád bych dostal možnost zachytat si naší druhou ligu. Měl jsem možnost trénovat s klukama v Sokolově, kde jsem byl kdysi na přípravě. Byl tam se mnou brankář Dvořák, který pravidelně chytal druhou ligu. Přitom mi nepřišlo, že by byl lepší než já.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
